Problémy v první třídě

Syn byl už od malička velice šikovný a takzvané pohodové dítě. V osmi měsících začal sám chodit ale pak nastal zlom. Onemocněl banálním virovým onemocněním a u něj se projevily přo horčce febrilní křeče – v jednom dnu 3x za sebou. Byl hospitalizován, já s ním být po celou dobu nesměla, mohla jsem docházet pouze od 7 ráno do 7 večer. Po 14 denním pobytu se jeho vývoj trochu posunul zpět – přestal chodit, neustále pobrekával, byl podráždění. Dostal do tří let léky, jako prevenci záchvatu.Asi za měsíc se vše upravilo.Jen tzv. víc zlobil. V období vzdoru s ním byl trošku problém – vztekání, agresivní chování. Protože jsem měla obavu z jeho dlouhého bezvědomí při febrilkách, zda nedošlo k nějakému poškození (změna chování)zašla jsem k paní psycholožce a tu mu ve 2 a pak 4 let dělala vývojový test, kde byl velmi šikovný a měl asi tak 2 letý vývojový „předstih“ před svými vrstevníky. Nástup do školky nesl velice těžko a v podstatě po celou dobu, až do jeho šesti let tam nechtěl chodit( nechtěl kreslit obrázky, pouze s nechutí a doslava z donucení něco sem tam načmáral). Ve čtyřech letech dostal v poledním spánku ve školce „záchvat“ bezvědomí, dusil se. Opět jsme byli hospitalizovaní ale žádné důvody toho, co se děje žádný z lékařů nenašel (interna, kardio, neurologie) za rok, opět tentokrát v ranním spánku dostal záchvat, další vyšetření MR mozku, EEG bez výsledku.Já opět přes protest sester za ním docházela. Od té doby je bez záchvatů, bez medikace, tj. 2 roky.
Mluvit v jednoduchých větách začal už v 1 roce ale nenaučil se správně sykavky a „ř“, takže jsme začali docházet na logopedii – výslovnost se naučil do nástupu první třídy.Při výstupu na logopedii, to už byl v první třídě se nás paní doktorka ptala, zda nemá problémy ve škole, což jsou a to dodnes. Velkým problémem je psaní. Teď se to trochu zlepšilo, ale zpočátku se vždycky rozplakal když měl něco psát. Matematika a čtení mu jdou velmi dobře a bez problémů , jen v matematice pokud musí psát (dostávají počítat třeba i dvě celé strany, 3 sloupečky příkladů, což on nese hrozně těžko). Přepisy a psaní diktátů je vůbec horor. Teď dokonce dostal pětku, i když ostatním dětem paní učitelka ještě pětky a čtverky nedává, jemu ji tam napsala a řekla to před celou třídou ( opět doma plakal, že se mu všichni smáli). Na Logopedii nás odeslali opět k psycholožce, test IQ dopadl opět nadprůměrně a psaní prý není zas tak hrozné, disgrafie prý se projevuje daleko hůř. Šli jsme také na další EEG a tam paní doktorka našla neadekvátní reakce na světelné záblesky, což prý by mohlo vysvětlit jeho záchvaty a tento nález může mít i vliv na jeho potíže s psaním.
Ve škole prý nijak extra nezlobí. Doma, když mu diktuju, ( děláme to navíc na doporučení paní učitelky každý den, zatím bez výsledku ) mám někdy pocit, že nedokáže vnímat dlouhá a krátká písmena. Přestože se je snažím přehnaně zdůraznit dělá chyby ( slyší dobře, také byl na vyšetření), přestože mi zopakuje, že vlastní jména se píší na začátku velkým písmenem a začátek věty také, nedokáže to uplatnit při psaní – opět chyby. Zatím je prý brzo na rozlišení toho, jestli má nějakou LDM. Paní učitelka chce nějaký papír jinak nebude k ničemu přihlížet a u něj se tak vypěstoval odpor ke škole a nechce tam chodit. Pořád počítá kolik dní tam ještě musí než bude sobota a neděle. Doma si už sám čte encyklopedie, které miluje, zná spoustu věcí, ale škola je pro něj stala velkým nepřítelem. Co s tím dál? Poraďte prosím.
Jitka