Re:Špatný prospěch

Dobrý den, Zdenko,
přemýšlím, kde je „jádro“ Vašeho dopisu, ta hlavní otázka, ale přijde mi, že je to spíš víc věcí najednou, takže tomu přizpůsobím i odpověď, budou to úvahy, náměty… k jednotlivým tématům. Kdybyste v odpovědi něco postrádala, ještě prosím napište.
Podle známek, které, jak píšete, neodrážejí příliš věrně úroveň synovy inteligence, by to mohlo vypadat na nějakou formu dysortografie, což je snížená schopnost osvojit si a aplikovat gramatická pravidla, při použití běžných výukových metod. Někdy se stává, že u dětí nadprůměrně inteligentních se projeví až ve vyšších třídách, což bývá problém, protože s projevy těchto poruch a s možnostmi jejich nápravy, pravidly hodnocení a zjišťování vědomostí… u těchto dětí, jsou přeci jen lépe seznámeny paní učitelky na prvním stupni.
(K doplnění a procvičení učiva z ČJ, i dalších předmětů, jsou užitečné výukové programy Terasoftu na CD, k dostání jsou v knihkupectví učebnic, Černá labuť, vedle obchodního domu Bílá labuť)
Může ale jít ale i o zhoršení prospěchu způsobené změnami v organismu v průběhu dospívání. V literatuře je zmíněna možnost zhoršení soustředění, pozornosti, v tomto období. Bohužel, toto období spadá zároveň do doby přijímaček na střední školy.
Také ale může jít o nerovnoměrně rozložené nadání, to v čem je dobrý, v čem méně, by Vám mohla pomoci stanovit diagnostika u psychologa, případně v pedagogicko-psychologické poradně.
Bohužel zhoršené známky mohou být i výrazem toho, že si syn s některými vyučujícími „nesedl“.
Píšete, že jste hovořila s jeho učitelkou češtiny…Výrazy jako správná míra pokory, donutit dítě špatnou známkou k aktivitě a nějak se přece musí nechat zlomit, mi připadají jako z pedagogického hororu. Bohužel, na druhém stupni našich základních škol to bývá smutná realita.
Chtěla bych zdůraznit, že podle klasifikačního řádu, ať si učitelé myslí o Vašem výletu do USA a o chování Vašeho syna cokoli, zásadně není správné, aby se to odráželo ve známkách z jednotlivých předmětů!
K hodnocení chování, diskutování, zapomínání úkolů… jsou známky z chování, případně jemnější nástroje jako napomenutí nebo důtka třídního učitele, případně důtka ředitelská. Totéž by bylo na místě i v případě, že byste třeba Vaši cestu do USA předem neoznámila, a nepožádala řádně ředitele školy o uvolnění. Pohovor s Vámi, jako zákonným zástupcem, případně nějaká forma napomenutí za absence. V žádném případě ale není přiměřené to, co popisujete.
Uvažovala jste o rozhovoru s výchovným poradcem ve škole, případně se zástupcem pro druhý stupeň, ředitelem?
Má-li potíže, které popisujete, více dětí, co si myslíte o možnosti kontaktovat jejich rodiče a nějak si o svých starostech popovídat s nimi?
Vznesli rodiče nějaké připomínky přímo na třídní schůzce? Nebo máte konzultace s jednotlivými učiteli? Pokud by byly třídní schůzky, měl by se dělat zápis a v něm by měly být obsaženy i připomínky rodičů, a neměly by zapadnout. Teoreticky.
Je důležité se školou komunikovat a být v kontaktu s učiteli, i když to třeba vnímáte jako neuspokojivé. Přeci jen, je lidské že mohou mít paní učitelky jiný pohled, a jinak hodnotit dítě, které je sice z určitého hlediska problematické, ale rodina, z jejich hlediska, se snaží se školou spolupracovat, matka se s dítětem připravuje…
Pedagogicko-psychologickou poradnu ve Vašem obvodě, ale i jinde, můžete kontaktovat i v případě, že by syn na žádné vyšetření nešel, a požádat ji o radu, konzultaci, v případě, že se Vám zdá jednání paní učitelky nějak nepřiměřené.
Nevím, jaká je praxe ve Vaší obvodní poradně, ale v některých poradnách pracovnící poraden do škol docházejí, mohla by tedy nějaká pomoc přijít i touto cestou.
Můžete se obrátit i na Českou školní inspekci, e-mail je http://csicr.cz/. Na této adrese si také můžete, pokud by Vás zajímala, pravděpodobně, najít inspekční zprávu z poslední inspekce ve Vaší škole.
V průběhu září by měly být k dostání v knihkupectvích, případně k nahlédnutí u výchovného poradce ve škole informační brožury o možnosti středoškolského vzdělávání, případně o nabídce učebních oborů.
Píšete, že Váš syn má zájem o výtvarnou školu, tyto školy ale přijímají poměrně malé množství studentů, a počet zájemců o ně pravidelně velmi převyšuje počet skutečně přijatých, takže by uvedený prospěch mohl být problémem.
Výjimkou jsou některé mimopražské školy, např. sklářská, také je možnost navštěvovat soukromou výtvarnou školu, v uvedených brožurách najdete i informace o výši školného.
Bývá užitečné tyto konkrétní věci, které se týkají vzdělávání, probrat i s dítětem samým. Dojít se podívat na dny otevřených dveří… Může to pomoci tomu, aby dítě samo přijalo spoluzodpovědnost za svůj život, vzdělání.
Zmíněné brožury vydává soukromá Pražská pedagogicko-psychologická poradna, její stránky a informace o službách, které nabízí, najdete na adrese www.pppp.cz, co myslíte, kdyby se syn sám s těmito stránkami seznámil, nebylo by možné, že by přehodnotil své postoje, ohledně psychologického vyšetření?
Píšete, že Vám syn říká, že mu nerozumíte, ale že s Vámi ještě komunikuje, máte obavy, že se nějak uzavře do sebe, přestane komunikovat? Máte s tím už nějaké zkušenosti? Tahle nedorozumění a oddálení se od rodičů mohou být bolestným, ale přirozeným i potřebným jevem v dospívání. Jednou bude, nebo měl by schopen žít sám, a sám hodnotit, co je dobré, důležité… udělat, a co není, a vědět, že jíní lidé na to mohou mít jiný pohled a přesto to může být oboje v pořádku a lze spolu komunikovat a tolerovat se, mít k sobě úctu, i k té odlišnosti... Dospívající lidé mohou být hodně dogmatičtí, mít černobílé vidění… Ale Vy také píšete o rodinné anamnéze, schizofrenii, nevím, jestli nemáte pocit, obavy, že by synovo chování mohlo být nějak výrazněji „jiné“, nápadné, zvláštní… případně, jestli se objevují období staženosti do sebe, nebo potíže s komunikací něčím připomínají jeho otce…
Pokud by to tak bylo, můžete i Vy sama kontaktovat nějakého odborníka, psychologa, psychiatra, nebo můžete napřed zkusit kontaktovat třeba RIAPS, linku důvěry a, třeba opakovaně, si anonymně pohovořit o možnostech řešení se školenými pracovníky linky. Kromě toho, že takový rozhovor může pomoci srovnat si myšlenky a najít priority, tedy odkud začít…, což je někdy těžké, mohou Vám na lince i doporučit někoho, kdo se třeba na problematiku blízkou té Vaší specializuje.
Pokud byste měla zájem o osobní konzultaci se mnou, ozvěte se prosím na můj e-mail, který je v záhlaví každé odpovědi.
Mějte se pěkně
Mgr. Silvie Nedvědová