Otázka
Odpověď
Re:Jak naučit dceru zdravit
15.8.2002 22:34:58 Silvie Nedvědová
Dobrý den, Petro,
dcerka může být jen ostýchavější, není opravdu nic neobvyklého, že děti v tomto věku spontánně nezdraví. Myslím že na místě je trpělivost, pro děti může být taková situace něčím obtížná, není třeba v tom vidět nevychovanost, případně schválnost.
Často u těchto projevů pomáhá povzbuzení. Tedy, když dítě uvidí, že Vám dělají radost jeho spontánní projevy, a to v nejrůznějších situacích, pravděpodobně bude časem celkově spontánnější nebo uvolněnější, tedy, bude se pravděpodobně více projevovat i „na veřejnosti“.
Zlobit se a kritizovat, to mívá u dětí spíše opačný účinek. Tedy, dítě ve snaze neudělat něco špatně, nepřiměřeně…, se může stále více uzavírat, stahovat, stále méně se projevuje před cizími lidmi, před lidmi u nichž si není jisté, jak na ně budou reagovat, nebo před lidmi, které vnímá jako autority.
Možná byste dceři mohla i pomoci, když si doma zahrajete „na obchod“, na návštěvu u lékaře… Ale opět, účinnější než nějaká umělá „didaktická“ hra bývá, když dospělý vstřícně zareaguje ve chvíli, když si dítě samo chce na něco takového hrát, a když se případně dospělý také baví, hra ho těší.
Dříve se asi dočkáte nějaké reakce na prodavačky a jiné cizí osoby, které se na dítě usmějí nebo se k němu chovají jinak mile, povzbudivě. Pro začátek stačí, když dítě „pozdraví“ úsměvem, pokývnutím hlavy. Pokud na tento projev zareagujete také úsměvem, pohlazením…, je pravděpodobné, že se časem k tomu hlasitému pozdravu dopracujete.
Hodně pohody
Mgr. Silvie Nedvědová
dcerka může být jen ostýchavější, není opravdu nic neobvyklého, že děti v tomto věku spontánně nezdraví. Myslím že na místě je trpělivost, pro děti může být taková situace něčím obtížná, není třeba v tom vidět nevychovanost, případně schválnost.
Často u těchto projevů pomáhá povzbuzení. Tedy, když dítě uvidí, že Vám dělají radost jeho spontánní projevy, a to v nejrůznějších situacích, pravděpodobně bude časem celkově spontánnější nebo uvolněnější, tedy, bude se pravděpodobně více projevovat i „na veřejnosti“.
Zlobit se a kritizovat, to mívá u dětí spíše opačný účinek. Tedy, dítě ve snaze neudělat něco špatně, nepřiměřeně…, se může stále více uzavírat, stahovat, stále méně se projevuje před cizími lidmi, před lidmi u nichž si není jisté, jak na ně budou reagovat, nebo před lidmi, které vnímá jako autority.
Možná byste dceři mohla i pomoci, když si doma zahrajete „na obchod“, na návštěvu u lékaře… Ale opět, účinnější než nějaká umělá „didaktická“ hra bývá, když dospělý vstřícně zareaguje ve chvíli, když si dítě samo chce na něco takového hrát, a když se případně dospělý také baví, hra ho těší.
Dříve se asi dočkáte nějaké reakce na prodavačky a jiné cizí osoby, které se na dítě usmějí nebo se k němu chovají jinak mile, povzbudivě. Pro začátek stačí, když dítě „pozdraví“ úsměvem, pokývnutím hlavy. Pokud na tento projev zareagujete také úsměvem, pohlazením…, je pravděpodobné, že se časem k tomu hlasitému pozdravu dopracujete.
Hodně pohody
Mgr. Silvie Nedvědová