Otázka
Odpověď
Re: Agresivita
22.6.2000 Silvie Nedvědová
Dobrý den Ivano,
Domnívám se, že vhodné je jasné a důrazné „ne“, to se nedělá, s tím, že odvedete chlapce někam, kde miminka nebo jiné děti nejsou. Určitě bude užitečné i to, když uvidí, že Vaše reakce nejde jen „přes rozum“, ale, že Vás to opravdu mrzí nebo zlobí, že někomu způsobil bolest. I citům a vnímání druhých se malý člověk musí postupně učit a rozvíjet je, a nemá to nějak hotově dáno sám od sebe. Přesto, že je šikovný, a jak říkáte, hodně věcem rozumí, zdá se mi, že nějaká další snaha o vysvětlování je zatím téměř zbytečná.
Je opravdu možné i to, že výrazům a „tváření“ miminka připisuje „v duchu“ nějaký záměr nebo význam, který ve skutečnosti nemají, a vlastně pak „reaguje na provokaci“. I chytré děti mají v tomto věku jen velmi malý rozsah zkušeností, a jejich svět je vlastně jiný, než ten náš dospělý.
Děti jeho věku většinou také ještě samy od sebe příliš kolektiv nevyhledávají. Do tří let i déle si hrají spíš „vedle sebe“, když je jich víc, než aby si hrály skutečně spolu, a měly z toho potěšení. Spíš jsou rády, když si s nimi hraje nějaký blízký dospělý.
Mám pocit, že více si hru užijí, až když mají víc zkušeností, nápadů, co si hrát, a taky se o tom dokážou domluvit, takže spíš od čtyř let výš.
Váš chlapec je také ve věku, kdy se dovršuje vědomí dítěte o tom, že je samostatná osoba a také vývoj řeči, natolik, že dítě už pravidelně používá zájmena „já“, když o sobě mluví.
V tomto věku může začínat takzvané „období vzdoru“ a dítě může být zvýšeně vnímavé i na domnělé ohrožení svého „já“ nebo na nedorozumění, a reagovat agresivně, třeba tak, jak popisujete.
Děti v tomto věku jsou přirozeně „egocentrické“, neznamená to, že jsou sobecké, ale že svět a věci, které se dějí vnímají jen ze svého hlediska a nedovedou si ještě představit, že na nějakou příhodu může mít víc lidí různé pohledy. Dítě se třeba může zeptat, zda tu ta řeka poteče, až odejdeme, a myslet to naprosto vážně, tedy, nevnímám-li něco, tak to „neexistuje“. Velký pokrok je, a je třeba toto vnímání pomáhat dítěti rozvíjet, když si dítě dovede představit, že i když ono samo nic necítí, druhého něco bolí, a třeba zareaguje nějakým vstřícným způsobem, pohladí druhého, pofouká mu bolavé místo apod.
Možná by pro Vás mohla být zajímavá i odpověď na dotaz nazvaný “tvrdohlavý syn“ za 7. dubna.
Nezdá-li se Vám žádný námět vhodný, napište, můžeme uvažovat dál.
Přeju klidné dny
Mgr. Silvie Nedvědová
Domnívám se, že vhodné je jasné a důrazné „ne“, to se nedělá, s tím, že odvedete chlapce někam, kde miminka nebo jiné děti nejsou. Určitě bude užitečné i to, když uvidí, že Vaše reakce nejde jen „přes rozum“, ale, že Vás to opravdu mrzí nebo zlobí, že někomu způsobil bolest. I citům a vnímání druhých se malý člověk musí postupně učit a rozvíjet je, a nemá to nějak hotově dáno sám od sebe. Přesto, že je šikovný, a jak říkáte, hodně věcem rozumí, zdá se mi, že nějaká další snaha o vysvětlování je zatím téměř zbytečná.
Je opravdu možné i to, že výrazům a „tváření“ miminka připisuje „v duchu“ nějaký záměr nebo význam, který ve skutečnosti nemají, a vlastně pak „reaguje na provokaci“. I chytré děti mají v tomto věku jen velmi malý rozsah zkušeností, a jejich svět je vlastně jiný, než ten náš dospělý.
Děti jeho věku většinou také ještě samy od sebe příliš kolektiv nevyhledávají. Do tří let i déle si hrají spíš „vedle sebe“, když je jich víc, než aby si hrály skutečně spolu, a měly z toho potěšení. Spíš jsou rády, když si s nimi hraje nějaký blízký dospělý.
Mám pocit, že více si hru užijí, až když mají víc zkušeností, nápadů, co si hrát, a taky se o tom dokážou domluvit, takže spíš od čtyř let výš.
Váš chlapec je také ve věku, kdy se dovršuje vědomí dítěte o tom, že je samostatná osoba a také vývoj řeči, natolik, že dítě už pravidelně používá zájmena „já“, když o sobě mluví.
V tomto věku může začínat takzvané „období vzdoru“ a dítě může být zvýšeně vnímavé i na domnělé ohrožení svého „já“ nebo na nedorozumění, a reagovat agresivně, třeba tak, jak popisujete.
Děti v tomto věku jsou přirozeně „egocentrické“, neznamená to, že jsou sobecké, ale že svět a věci, které se dějí vnímají jen ze svého hlediska a nedovedou si ještě představit, že na nějakou příhodu může mít víc lidí různé pohledy. Dítě se třeba může zeptat, zda tu ta řeka poteče, až odejdeme, a myslet to naprosto vážně, tedy, nevnímám-li něco, tak to „neexistuje“. Velký pokrok je, a je třeba toto vnímání pomáhat dítěti rozvíjet, když si dítě dovede představit, že i když ono samo nic necítí, druhého něco bolí, a třeba zareaguje nějakým vstřícným způsobem, pohladí druhého, pofouká mu bolavé místo apod.
Možná by pro Vás mohla být zajímavá i odpověď na dotaz nazvaný “tvrdohlavý syn“ za 7. dubna.
Nezdá-li se Vám žádný námět vhodný, napište, můžeme uvažovat dál.
Přeju klidné dny
Mgr. Silvie Nedvědová
V její náručí
