Strach z porodu a věk matky

Vazena pani Stromerova,

precetla jsem si nekolik dotazu na Vasi i Vase odpovedi, a tak si ted myslim, ze ten muj bude trochu atypicky. Deti zatim s pritelem neplanujeme, velkou roli tu hraje moje studium a samozrejme i financni situace. Muj prvni dotaz se tyka toho, zda je vek okolo triceti let normalni pro poceti prvniho ditete. Okoli (hlavne maminka meho pritele) me dost strasi tim, ze bude pozde. Na druhe strane obe moje tety mely prvni dite prave okolo triceti let a shoduji se v tom, ze to urcite prozily jinak a i nejak lepe nez kdyby k tomu doslo ve dvaceti. Priznavam, ze na dite skutecne ted nemam myslenky. I kdyz do budoucna se na nej moc tesim. Jen me mrzi, ze nektere nedokazi pochopit, ze mam jine zajmy nez mely v mem veku ony. Studuji, doucuji tri cizi jazyky, pripravuji se na karieru prekladatelky a tlumocnice a svym detem chci jednou dat to nejlepsi. Po vsech strankach. Hlavne bych jim jednou chtela dat matku, ktera byla skutecne pripravena. Muj dalsi dotaz se tyka meho strachu, ktery se s postupem casu snizuje, ze skutecne zacinam verit tomu, ze jednou vymizi uplne. Jde totiz o strach z porodu. V devatenacti letech, kdy mela deti vetsina mych byvalych spoluzacek, jsem si neco podobneho nedokazala ani predstavit. Bolesti se boji asi kazdy, neni prijemna. Muj strach byl skutecne velky. Snazim se uz ted se co nejvice dozvedet o tehotenstvi a porodu. S maminkou se o tom bavit nemohu, vzdycky se hrozne rozcili, ze pry na to mam dost casu. Nechce pochopit, ze muj strach mizi s tim, ze se o tom neco vic dozvidam. Dnes uz mam strach jen z jednoho. Z neosobniho a nekdy arogantniho chovani personalu nemocnic a z toho, ze me nekdo bude ridit ze shora, ze budu muset rodit na zadech, coz me pripada hrozne neprirozene. Muj partner si take mysli, ze je to divne, nedavno to prirovnal k tomu, jako kdyby ho nekdo nutil na zachode lezet, misto sedet, pry by mu "to slo" asi hodne spatne. To me rozesmalo a zaroven i trochu presvedcilo, ze je to opravdu nejake divne:-) Ziji a zrejme i zustanu ve meste, kde je porodnice, ktera je podle urcitych meritek "perfektni", ale uz dve moje znamy s ni nemaji, zvlaste s chovanim personalu, ty nejhezci vzpominky. Rada bych toho byla jednou usetrena. Navic jsem clovek, ktere spoleha na svou intuici, na to, ze si jeho telo samo poradi. Vim, ze je mozne najit porodnici, kde takove prostredi poskytuji, ale je realne rodit i sto kilometru od domova? Pocitam, ze je nutne mit v takove vzdalene porodnici domluveny primo pokoj, ale existuje neco jako "prednostni pravo" pro rodicky z blizsiho okoli?

Mockrat dekuji za Vasi odpoved

Radka