Otázka
Odpověď
Re:Jak vysvětlit omyl dítěti
4.8.2000 Silvie Nedvědová
Dobrý den Martino,
Napřed se omlouvám za zdržení, dané dobou dovolených.
Moje odpověď se spíš skládá z několika námětů pro Vaše další úvahy, kdybyste si chtěla ještě cokoli upřesnit, ještě napište.
Děti v tomto věku mají trochu odlišné pojetí reality než dospělí. Například význam slov se v představách dítěte někdy ještě plně nekryje s jejich významem, jak ho vnímá většina dospělých a jak je třeba stanoven ve slovníku. Dítě tedy třeba řekne, že něco chápe, a skutečně, jeho představa je pro ně natolik ucelená, že pocit „to já vím“ může opravdu mít, Vy vidíte, že jeho představa je jen částečně správná nebo úplně chybná, případně, že chápe věci trochu fantazijně nebo „jako v pohádce“… Je ale otázka, zda vůbec, v některých případech může pochopit věc, kterou mu vysvětlujete, tak, jak ji vidíte Vy. Tedy, jako by dospělým způsobem. Když postrádá onu zásobu běžných každodenních zkušeností a spoustu znalostí, a nemá osvojeny různé myšlenkové postupy, které dospělý nutně za svůj život a školní docházku získal. Některé pojmy jsou prostě pro pětileté dítě buď „o ničem“ nebo o něčem jiném, než pro dospělého.
Možná Vás trápí, že Vaši dobře míněnou snahu o vysvětlení různých věcí „nebere“. Ale některé věci je lépe nechat na dobu, až je dítě opravdu bude schopné pochopit. Vývoj dětského myšlení je například dobře popsán ve Vývojové psychologii, Krejčířové a Langmaiera, kterou vydalo nakladatelství Grada.
Pocit, že se ve svém světě vyznám, je také velmi důležitý pro pocit bezpečí, který je základní lidskou potřebou. Pokud byste mu tedy dávala najevo, že něco neví, příliš často, což je individuální, mohl by se bránit před narušováním tohoto pocitu.
Pro některé děti je velmi náročné strávit jistou nerovnocennost, která se tím, že dospělí toho „pořád“ vědí víc, může navozovat. V rodinách, kde je více dětí, jsou tu i další, kteří něco nevědí, něco spletou, a dítě se srovnává s nimi. Vychází to pro jeho sebedůvěru často lépe, než je-li samo mezi dospělými a srovnává se s nimi.
Já bych asi v takovém případě vysvětlovala hlavně v situaci, kdy se dítě ptá, a s některými věcmi bych počkala. U věcí, kdy se zdá nutné, aby si dítě o něčem nemyslelo něco chybného, z hlediska jeho bezpečí, je někdy bohužel třeba trvat na tom, že to, co jste řekla tak je nebo má být, a třeba říci, chápu, že se Ti to nelíbí, slyším, že ty si o tom myslíš něco jiného… já jsem o tom taky hodně přemýšlela, mám tě moc ráda, a myslím, že tohle bude teď nejlepší… Často pomáhá vyprávět dítěti, jak Vy jste se ocitla v podobné situaci, když jste byla v jeho věku, a jak to řešili Vaši rodiče a jak to dopadlo…
A snažila bych se, místo verbálního vysvětlování, podporovat dítě, aby si hodně věcí vyzkoušelo rukama, zážitkem - stavebnice, pomoc při vaření, domácích pracích, drobných opravách… se značnou tolerancí k případům, kdy dítě něco rozbije, pokazí…
Hodně pohody a trpělivosti
Mgr. Silvie Nedvědová
Napřed se omlouvám za zdržení, dané dobou dovolených.
Moje odpověď se spíš skládá z několika námětů pro Vaše další úvahy, kdybyste si chtěla ještě cokoli upřesnit, ještě napište.
Děti v tomto věku mají trochu odlišné pojetí reality než dospělí. Například význam slov se v představách dítěte někdy ještě plně nekryje s jejich významem, jak ho vnímá většina dospělých a jak je třeba stanoven ve slovníku. Dítě tedy třeba řekne, že něco chápe, a skutečně, jeho představa je pro ně natolik ucelená, že pocit „to já vím“ může opravdu mít, Vy vidíte, že jeho představa je jen částečně správná nebo úplně chybná, případně, že chápe věci trochu fantazijně nebo „jako v pohádce“… Je ale otázka, zda vůbec, v některých případech může pochopit věc, kterou mu vysvětlujete, tak, jak ji vidíte Vy. Tedy, jako by dospělým způsobem. Když postrádá onu zásobu běžných každodenních zkušeností a spoustu znalostí, a nemá osvojeny různé myšlenkové postupy, které dospělý nutně za svůj život a školní docházku získal. Některé pojmy jsou prostě pro pětileté dítě buď „o ničem“ nebo o něčem jiném, než pro dospělého.
Možná Vás trápí, že Vaši dobře míněnou snahu o vysvětlení různých věcí „nebere“. Ale některé věci je lépe nechat na dobu, až je dítě opravdu bude schopné pochopit. Vývoj dětského myšlení je například dobře popsán ve Vývojové psychologii, Krejčířové a Langmaiera, kterou vydalo nakladatelství Grada.
Pocit, že se ve svém světě vyznám, je také velmi důležitý pro pocit bezpečí, který je základní lidskou potřebou. Pokud byste mu tedy dávala najevo, že něco neví, příliš často, což je individuální, mohl by se bránit před narušováním tohoto pocitu.
Pro některé děti je velmi náročné strávit jistou nerovnocennost, která se tím, že dospělí toho „pořád“ vědí víc, může navozovat. V rodinách, kde je více dětí, jsou tu i další, kteří něco nevědí, něco spletou, a dítě se srovnává s nimi. Vychází to pro jeho sebedůvěru často lépe, než je-li samo mezi dospělými a srovnává se s nimi.
Já bych asi v takovém případě vysvětlovala hlavně v situaci, kdy se dítě ptá, a s některými věcmi bych počkala. U věcí, kdy se zdá nutné, aby si dítě o něčem nemyslelo něco chybného, z hlediska jeho bezpečí, je někdy bohužel třeba trvat na tom, že to, co jste řekla tak je nebo má být, a třeba říci, chápu, že se Ti to nelíbí, slyším, že ty si o tom myslíš něco jiného… já jsem o tom taky hodně přemýšlela, mám tě moc ráda, a myslím, že tohle bude teď nejlepší… Často pomáhá vyprávět dítěti, jak Vy jste se ocitla v podobné situaci, když jste byla v jeho věku, a jak to řešili Vaši rodiče a jak to dopadlo…
A snažila bych se, místo verbálního vysvětlování, podporovat dítě, aby si hodně věcí vyzkoušelo rukama, zážitkem - stavebnice, pomoc při vaření, domácích pracích, drobných opravách… se značnou tolerancí k případům, kdy dítě něco rozbije, pokazí…
Hodně pohody a trpělivosti
Mgr. Silvie Nedvědová