Otázka
Odpověď
Re:Podivné chování
14.8.2000 Silvie Nedvědová
Dobrý den Lído,
myslím si, že by jaksi serióznější byl osobní kontakt, ale aspoň co mě napadá.
Nevyčetla jsem z Vašeho dopisu, zda jste byli na neurologickém vyšetření, asi bych to pro jistotu udělala. Doporučit Vás může pediatr. Podrobnější vyšetření Vám může nabídnout i EEG - biofeedback, přečtěte si starší dopis "Pětiletý žáček ve školce mi dělá starosti", a odpovědi k němu, možná Vás něco z toho inspiruje.
Psychiatr se pravděpodobně s podobnými projevy setkává poměrně dosti často, takže asi nabídl, co se tak nejčastěji osvědčuje, a domnívám se, doufám, že by se v průběhu případné terapie dobral dalších diagnosticky cenných faktů, pro dítě méně „nápadným“ způsobem, tedy bez zdůrazňování toho, že je s ním něco v nepořádku.
Co se týká psychoterapie, pokud nemá nápadnost v chování Vašeho chlapce neurologický podklad, byla by asi na místě, ale není nutné, aby byla skupinová. Pokud se u Vás někdo zabývá dětskou individuální psychoterapií, byla by to také možná cesta.
Pro celkové uvolnění, má ale mnoho dalších pozitivních účinků, je možné zkusit i dětskou masáž, o níž tento rok vyšla v nakladatelství Portál, kam je možno se z „Rodiny“ přepojit, kniha Mgr. Jany Hašplové. Je ale lépe ji provádět pod odborným vedením. Zácvik trvá přibližně pět lekcí.
Každý máme v těle místa, kde se má tendenci případné nahromaděné napětí projevovat, u Vašeho syna, pravděpodobně, zatím zůstává u těch nápadných gest. Právě to ale může být pro Vás celkem dobře čitelné. Myslím, že kdyby v případě, kdy se cítí v nepohodě a neumí to vyjádřit, vlastně třeba ani „neví“, co to je, dostal astmatický záchvat nebo ho začala bolet hlava nebo bříško, mohla byste mít větší tendenci hledat tělesnou příčinu, než nějakou „celkovou nepohodu“, vnitřní nevyrovnanost…, ačkoli „spouštěcí mechanismus“ by mohl být stejný.
Zkuste si všímat situací, kdy se to děje, co předchází, může to být něco okamžitého, ale, pokud by se to nedělo každý den, i něco co se hromadí několik dní. Někdy jsou možná ty projevy častější, kdy? A může to být i nachlazení, strava, režim dne, sledování televize…, co to může ovlivňovat, ale i hádka, onemocnění někoho z rodiny, návštěva u jedné nebo druhé babičky… Možná podobné gesto někdo z Vaší rodiny v nějaké situaci také používá, byť v méně nápadné formě, třeba bouchne do stolu nebo chce tím máchnutím pěstí něco zdůraznit…
Kdy si třete ruce Vy? Já když se chci zahřát, ale zima někdy je nejen z chladu, ale i z napětí, (když nám tuhnou svaly, je nám zima, zatuhlá místa se hůř prokrvují) můžu ale taky podvědomě chtít, aby mě někdo za tu ruku držel, anebo si ji držím sama, protože bych nejradši někoho nebo do něčeho praštila… Obličej i ruce jsou místa kontaktu a komunikace.
Možná, někdy, lze podobným gestům nějak porozumět, dát jim pro sebe slova, co nebo o co si to dítě vlastně říká. Komunikuje tělo, může existovat nebo mohl existovat nějaký důvod, překážka, proč se tomu pocitu nedostalo slov nebo proč není vyjádřen třeba kňouráním, křikem nebo podobnými projevy.
Někdy si dítě vezme za své, třeba na základě nějaké nenápadné věty, že musí být v nějaké situaci hodné, statečné…, ale naloží si tak nepřiměřený úkol, a tik se může objevit třeba ve chvíli, kdy by bylo dětsky zlostné nebo ukňourané, ale „nedovolí“ si to. Uvnitř tedy existují protikladné tendence a probíhá boj a konflikt.
Zkuste si přečíst také některou z odpovědí pro maminky dětí ve věku okolo tří let, kdy ten projev vznikl, možná byste tam taky mohla něco pro sebe najít.
Pokud byste měla zájem o konkrétní kontakty nebo další „popovídání“, ozvěte se prosím asi v polovině září, kdy už bych měla zase pracovat.
Hodně pohody
Mgr. Silvie Nedvědová
myslím si, že by jaksi serióznější byl osobní kontakt, ale aspoň co mě napadá.
Nevyčetla jsem z Vašeho dopisu, zda jste byli na neurologickém vyšetření, asi bych to pro jistotu udělala. Doporučit Vás může pediatr. Podrobnější vyšetření Vám může nabídnout i EEG - biofeedback, přečtěte si starší dopis "Pětiletý žáček ve školce mi dělá starosti", a odpovědi k němu, možná Vás něco z toho inspiruje.
Psychiatr se pravděpodobně s podobnými projevy setkává poměrně dosti často, takže asi nabídl, co se tak nejčastěji osvědčuje, a domnívám se, doufám, že by se v průběhu případné terapie dobral dalších diagnosticky cenných faktů, pro dítě méně „nápadným“ způsobem, tedy bez zdůrazňování toho, že je s ním něco v nepořádku.
Co se týká psychoterapie, pokud nemá nápadnost v chování Vašeho chlapce neurologický podklad, byla by asi na místě, ale není nutné, aby byla skupinová. Pokud se u Vás někdo zabývá dětskou individuální psychoterapií, byla by to také možná cesta.
Pro celkové uvolnění, má ale mnoho dalších pozitivních účinků, je možné zkusit i dětskou masáž, o níž tento rok vyšla v nakladatelství Portál, kam je možno se z „Rodiny“ přepojit, kniha Mgr. Jany Hašplové. Je ale lépe ji provádět pod odborným vedením. Zácvik trvá přibližně pět lekcí.
Každý máme v těle místa, kde se má tendenci případné nahromaděné napětí projevovat, u Vašeho syna, pravděpodobně, zatím zůstává u těch nápadných gest. Právě to ale může být pro Vás celkem dobře čitelné. Myslím, že kdyby v případě, kdy se cítí v nepohodě a neumí to vyjádřit, vlastně třeba ani „neví“, co to je, dostal astmatický záchvat nebo ho začala bolet hlava nebo bříško, mohla byste mít větší tendenci hledat tělesnou příčinu, než nějakou „celkovou nepohodu“, vnitřní nevyrovnanost…, ačkoli „spouštěcí mechanismus“ by mohl být stejný.
Zkuste si všímat situací, kdy se to děje, co předchází, může to být něco okamžitého, ale, pokud by se to nedělo každý den, i něco co se hromadí několik dní. Někdy jsou možná ty projevy častější, kdy? A může to být i nachlazení, strava, režim dne, sledování televize…, co to může ovlivňovat, ale i hádka, onemocnění někoho z rodiny, návštěva u jedné nebo druhé babičky… Možná podobné gesto někdo z Vaší rodiny v nějaké situaci také používá, byť v méně nápadné formě, třeba bouchne do stolu nebo chce tím máchnutím pěstí něco zdůraznit…
Kdy si třete ruce Vy? Já když se chci zahřát, ale zima někdy je nejen z chladu, ale i z napětí, (když nám tuhnou svaly, je nám zima, zatuhlá místa se hůř prokrvují) můžu ale taky podvědomě chtít, aby mě někdo za tu ruku držel, anebo si ji držím sama, protože bych nejradši někoho nebo do něčeho praštila… Obličej i ruce jsou místa kontaktu a komunikace.
Možná, někdy, lze podobným gestům nějak porozumět, dát jim pro sebe slova, co nebo o co si to dítě vlastně říká. Komunikuje tělo, může existovat nebo mohl existovat nějaký důvod, překážka, proč se tomu pocitu nedostalo slov nebo proč není vyjádřen třeba kňouráním, křikem nebo podobnými projevy.
Někdy si dítě vezme za své, třeba na základě nějaké nenápadné věty, že musí být v nějaké situaci hodné, statečné…, ale naloží si tak nepřiměřený úkol, a tik se může objevit třeba ve chvíli, kdy by bylo dětsky zlostné nebo ukňourané, ale „nedovolí“ si to. Uvnitř tedy existují protikladné tendence a probíhá boj a konflikt.
Zkuste si přečíst také některou z odpovědí pro maminky dětí ve věku okolo tří let, kdy ten projev vznikl, možná byste tam taky mohla něco pro sebe najít.
Pokud byste měla zájem o konkrétní kontakty nebo další „popovídání“, ozvěte se prosím asi v polovině září, kdy už bych měla zase pracovat.
Hodně pohody
Mgr. Silvie Nedvědová