Svatba

muj pritel je italske narodnosti presneji ze Sardinie.Je mu 42 let, me skoro 27 let a chodime spolu 4 roky.Behem tech 4 roku jsme ale nebyli porad jenom spolu ja jezdila hodne po svete kvuli praci,nechtela jsem byt na nem zavisla financne i kdyz jsem si vzdy myslela ze on penize ma.kdykoliv jsem ale mela moznost jet zanim na Sardinii byli jsme spolu nekdy i 3-4 mesice.pak jsem zase jela nekam vzdelavat.Vsichni mi pratele se divili ze nam ta nese laska takhle muze klapat ale me pripadalo ze nas to zblizuje a mame se vic a vic radi.Muj pritel porad chtel abych se na to cestovani vykslala a zustala v italii snim.Tk jsem se tenhle rok rozhodla ze uz jsem vydovadena a ze se chci usadit.Oznamila jsem priteli ze po vanocich prijedu zanim a budeme spolu.Problem byl ze on do svych 42 let zije porad s maminkou,otce uz nema,bratr ma svoji rodinu.Tak po vanocich jsem mu 2 mesice volala ze prijedu 2 mesice jsme se bavili o tom ze musi najit nejake bydleni ze s jeho matkou bydlet nehodlam a po hotelich jako jsme to delali dotet taky ne.On souhlasil a rikal prijed prijed vyberem ho nakonec radci spolu,to co jsem videl ja se mi moc nezamlouvalo a abych pry nenadavla.Po prijezdu jsme 14 dni shaneli byt do pronajmu a se zarizenim.Mezitim se muj pritel pohadal se svoji matkou ale stal na me strane.Pak mi oznamil ze byl v bance a tam zjistil ze nema dostatek penez na tak drahy podnajem.Ja nato ze musime teda najit levnejsi ale on zacal jestli to zvladnem pak s jidlem a platit vse co mame na liesing mam auto ja i on.Nakonec mi rekl ze bude lepsi kdyz na ty 2-3 mesice pojedu domu budu v klidu on me mesicne nejake penize da a v cervenci az zacne zase vydelavat hodne tak na vsechno bude a budeme spolu.prosil me at na neho ty 3 mesice pockam ze uvidim ze to bude jiny.Ja jsem z toho ale v soku rozhodla jsem se definitivne ze chci zit s nim.Take jsem si myslela ze je bohaty nebo ze me aspon zabezpeci.je opravdu divne ze muz po 40 letech nema nasetrenou ani korunu.Nebo jen neni natolik pripraveny semnou zit.On me ujistuje ze spolu budem a ze me milije,ze si me veme.Ale co mam delat moc mu uz neverim,miluji ho a chtela bych si ho vzit,je mi jedno jestli je nakonec tak bohataj nebo ne.Ale jeden muj kamarad mi rikal ze nakonec mi rekne ze je konec a ze semnou nebude ze si jen tak hraje a ze on se nikdy neozeni.Poradte mi prosi tedy vy jako chlp jak se na celou tu vec divate a jestli je tam aspon nejaka sance.Vim ze byl zvykli utracet jenom sam za sebe a ze mel porad svobodu tedy je urcite tezke radikalne zmenit zivot ale i ja bych ho musela zmenit.vola mi kazdy den a ujistuje ze zadna jina zena v tom neni,ze nas mozna tohle male odlouceni vice spoji a posili ale ja nevim nejsem slaboch v mem zivote jsem mela horsi rozhodovani ale mam strach co bude.Je daleko lepsi znat pravdu i kdyz zlou ale znat ji nez kdyz nevite.Za odpoved predem dekuji