Otázka
Odpověď
Re: Fixace na matku
22.6.2003 20:35:28 Mgr. Jitka Jeklová
Dobrý den,
je vidět, že Vás situace kolem Vaší dcerky opravdu trápí a je dobře, že se nad ní zamýšlíte. Děti v tomto věku bývají fixovány na osobu, se kterou tráví nejvíce času, což je ve většině případů matka. Dceři je třeba rozšiřovat okruh osob, které se vyskytují v jejím okolí. Nevyhýbejte se návštěvám známých, i když máte pocit, že při návštěvách dcera "trpí". Pokud dcera lépe snáší děti, zkuste chodit více do dětského kolektivu. Je možné vyzkoušet pískoviště, brouzdaliště, mateřská centra apod. Myslete na to, že děti mají tendenci napodobovat rodiče. Pokud se Vy nebo Váš manžel chováte k ostatním lidem zcela přirozeně, měla by i Vaše dcera toto chování převzít. Jestliže je jí nepříjemné, že na ni cizí lidé mluví, či se jí dokonce chtějí dotknout, hrát si s ní a podobně, poproste je, aby Vaší dceři nevěnovali tolik pozornosti. Když k Vám například přijde návštěva, sledujte dceru jen po očku a nenuťte ji, aby si hned s příchozími hrála, či předváděla, co už umí. Možná, že za nějakou dobu se dcerka osmělí a sama za Vámi přijde. Pokud ne, nevadí. Každý jsme prostě jiný. Sama jsem matkou 15-ti měsíčního syna, který vídá prarodiče zhruba ve stejné frekvenci jako Vaše dcera. Je zcela normální, že dcera u prarodičů nechce počkat. Můj syn se také osmělí až po chvíli, usne jedině se mnou či manželem (přestože doma usíná sám) a pokud se probudí a nevidí nás, propukne v pláč. Pokud nás opět uvidí, uklidní se. Zdá se mi, že toto je celkem ideální stav. Samozřejmě řešením Vaší situace by bylo vídat se blízkými lidmi více, rozumím však tomu, že to není z různých důvodů možné. Také vím, jak velmi např. prarodiče mrzí, že se jim hned vnučka "nevrhá kolem ramen". Je nutné jim opakovaně vysvětlit, že dcera prostě jen potřebuje více času. Je dobře, že na dceřin pláč reagujete pochováním, mazlením a podobně. Dcera je zatím příliš malá na to, aby mohla porozumět pouze Vašemu slovnímu vysvětlování, že jí nic nehrozí a nemusí se bát. Občas je ale možné zkusit dceřin "nátlak" odmítnout. Jestliže ji houpete na kolenou, které Vás již bolí, postavte ji na zem a sdělte, že budete houpat zase za chvíli, protože Vás již bolí nohy, nebo nabídntěte, že se může jít pohoupat za tetou, dědou atd. Předpokládám, že dcera může zareagovat pláčem. V tom případě se k ní skloňte a tichým milým hlasem na ni mluvte a uklidňujte ji, ale neberte ji zpět na kolena. Opakujte jí, že za chvíli. Nezapoměňte ji však po chvíli splnit to, co jste slíbila. Zatím bych rozhodně nesahala k "drsným" řešením, která popisujete (nechat vyřvat). Výše uvedená možnost se mi zdá rozumnější, i když kvůli pláči může vypadat navenek stejně. Základní pravidlo je, pokud dcera pláče, neměla byste od ní odcházet, ale pokud se chcete vyhnout budoucímu "teroru", pak nevyhovět vždy a za jakékoli situace. Přeci jen se musíte také někdy najíst, mít čas na hygienu apod. Věřím, že se situace bude postupně zlepšovat s tím, jak bude dcerka více rozumnět slovům. A jestliže máte obavu, jak bude zvládat Váš budoucí návrat do práce, pak je to možná předčasné, ale velmi bude také záležet na kolektivu, do kterého přijde a nakolik bude mít čas se v něm dostatečně zadaptovat. V každém případě je žádoucí trénovat chvilky bez Vás, protože se bohužel může někdy stát, že dcera bude postavena do situace, kdy Vy z nějaké důvodu nebudet moci být na blízku a tato situace by pak mohla mít na dceru vemi negativní vliv. Přeji Vám hodně úspěchů a hodně šťastných okamžiků s Vaší dcerkou.
Mgr. Jitka Jeklová
je vidět, že Vás situace kolem Vaší dcerky opravdu trápí a je dobře, že se nad ní zamýšlíte. Děti v tomto věku bývají fixovány na osobu, se kterou tráví nejvíce času, což je ve většině případů matka. Dceři je třeba rozšiřovat okruh osob, které se vyskytují v jejím okolí. Nevyhýbejte se návštěvám známých, i když máte pocit, že při návštěvách dcera "trpí". Pokud dcera lépe snáší děti, zkuste chodit více do dětského kolektivu. Je možné vyzkoušet pískoviště, brouzdaliště, mateřská centra apod. Myslete na to, že děti mají tendenci napodobovat rodiče. Pokud se Vy nebo Váš manžel chováte k ostatním lidem zcela přirozeně, měla by i Vaše dcera toto chování převzít. Jestliže je jí nepříjemné, že na ni cizí lidé mluví, či se jí dokonce chtějí dotknout, hrát si s ní a podobně, poproste je, aby Vaší dceři nevěnovali tolik pozornosti. Když k Vám například přijde návštěva, sledujte dceru jen po očku a nenuťte ji, aby si hned s příchozími hrála, či předváděla, co už umí. Možná, že za nějakou dobu se dcerka osmělí a sama za Vámi přijde. Pokud ne, nevadí. Každý jsme prostě jiný. Sama jsem matkou 15-ti měsíčního syna, který vídá prarodiče zhruba ve stejné frekvenci jako Vaše dcera. Je zcela normální, že dcera u prarodičů nechce počkat. Můj syn se také osmělí až po chvíli, usne jedině se mnou či manželem (přestože doma usíná sám) a pokud se probudí a nevidí nás, propukne v pláč. Pokud nás opět uvidí, uklidní se. Zdá se mi, že toto je celkem ideální stav. Samozřejmě řešením Vaší situace by bylo vídat se blízkými lidmi více, rozumím však tomu, že to není z různých důvodů možné. Také vím, jak velmi např. prarodiče mrzí, že se jim hned vnučka "nevrhá kolem ramen". Je nutné jim opakovaně vysvětlit, že dcera prostě jen potřebuje více času. Je dobře, že na dceřin pláč reagujete pochováním, mazlením a podobně. Dcera je zatím příliš malá na to, aby mohla porozumět pouze Vašemu slovnímu vysvětlování, že jí nic nehrozí a nemusí se bát. Občas je ale možné zkusit dceřin "nátlak" odmítnout. Jestliže ji houpete na kolenou, které Vás již bolí, postavte ji na zem a sdělte, že budete houpat zase za chvíli, protože Vás již bolí nohy, nebo nabídntěte, že se může jít pohoupat za tetou, dědou atd. Předpokládám, že dcera může zareagovat pláčem. V tom případě se k ní skloňte a tichým milým hlasem na ni mluvte a uklidňujte ji, ale neberte ji zpět na kolena. Opakujte jí, že za chvíli. Nezapoměňte ji však po chvíli splnit to, co jste slíbila. Zatím bych rozhodně nesahala k "drsným" řešením, která popisujete (nechat vyřvat). Výše uvedená možnost se mi zdá rozumnější, i když kvůli pláči může vypadat navenek stejně. Základní pravidlo je, pokud dcera pláče, neměla byste od ní odcházet, ale pokud se chcete vyhnout budoucímu "teroru", pak nevyhovět vždy a za jakékoli situace. Přeci jen se musíte také někdy najíst, mít čas na hygienu apod. Věřím, že se situace bude postupně zlepšovat s tím, jak bude dcerka více rozumnět slovům. A jestliže máte obavu, jak bude zvládat Váš budoucí návrat do práce, pak je to možná předčasné, ale velmi bude také záležet na kolektivu, do kterého přijde a nakolik bude mít čas se v něm dostatečně zadaptovat. V každém případě je žádoucí trénovat chvilky bez Vás, protože se bohužel může někdy stát, že dcera bude postavena do situace, kdy Vy z nějaké důvodu nebudet moci být na blízku a tato situace by pak mohla mít na dceru vemi negativní vliv. Přeji Vám hodně úspěchů a hodně šťastných okamžiků s Vaší dcerkou.
Mgr. Jitka Jeklová
V její náručí
