Otázka
Odpověď
Problémy se synem
23.6.2003 14:51:46 Katka
Vážená paní doktorko, obracím se na Vás kvůli mému 11-tiletému synovi. Mám 3 děti 11,8,5 let. Syn je nejstarší a zároveň první vnouče v rodině.Od malička se nám zdá, že jeho chování jaksi občas vybočuje z normálu. Jeho mladší bratr (8) si s ním opravdu "užívá". Od malička ho brácha bil, bral mu hračky a posmíval se mu. Kluci mají společný pokoj a když mu brácha sáhne na věci je obrovský křik. My v rodině ctíme soukromí a osobní věci, ale když se mu podívá na jeho časopis a nebo sáhne na auto... K sestře se tak negativně nevymezuje.
Ve škole jsou další problémy. Všechno je k ničemu, ho to nebaví, angličtina je k ničemu. My s manželem anglicky mluvíme a snažíme se mu vysvětlit a ukázat (např na dovolené v zahraničí), jak je důležité se domluvit. Učí se průměrně a zdá se mi, jako by ani v té škole nebyl, spoustu věcí mu musíme doma znovu vysvětlovat. S chováním problémy nemá.
O nic nestojí, vše mu je jedno. Baví ho jedině ježdění na kole (každý týden jezdíme na výlety). Těší se, že pojedeme a když se oblékáme a já mu řeknu, že si má vzít mikinu, rozčílí se a začne křičet, že na žádný pitomý výlet nepojede, kolo je pitomé a vůbec všechno. A to si ji má jen vzít s sebou, ne na sebe! A tak je to se vším. Týden se těší na film v TV a pak si všichni musí uklidit, aby se mohli dívat a on schválně sedí a celý film kvůli pár věcem neuvidí. Jeho sourozenci naopak rychle uklidí a letí se dívat. Nic pro něj nemá tu důležitost. V 11 letech už sice může nastupovat puberta, ale on takto (úměrně věku) chová již od svých 2 let. Dělá to i prarodičům, které má jinak velmi rád. Prostě se zasekne a je to. Na závěr chci říct, že se dětem věnujeme, lyžujeme, jezdíme na kole, na člunu, pod stan, na dovolené, chodíme po horách. Snažíme se děti všemožně rozvíjet, učí se jazyk, dělají sporty. Jen nejstarší syn nechce. Poraďte co s ním?
Ve škole jsou další problémy. Všechno je k ničemu, ho to nebaví, angličtina je k ničemu. My s manželem anglicky mluvíme a snažíme se mu vysvětlit a ukázat (např na dovolené v zahraničí), jak je důležité se domluvit. Učí se průměrně a zdá se mi, jako by ani v té škole nebyl, spoustu věcí mu musíme doma znovu vysvětlovat. S chováním problémy nemá.
O nic nestojí, vše mu je jedno. Baví ho jedině ježdění na kole (každý týden jezdíme na výlety). Těší se, že pojedeme a když se oblékáme a já mu řeknu, že si má vzít mikinu, rozčílí se a začne křičet, že na žádný pitomý výlet nepojede, kolo je pitomé a vůbec všechno. A to si ji má jen vzít s sebou, ne na sebe! A tak je to se vším. Týden se těší na film v TV a pak si všichni musí uklidit, aby se mohli dívat a on schválně sedí a celý film kvůli pár věcem neuvidí. Jeho sourozenci naopak rychle uklidí a letí se dívat. Nic pro něj nemá tu důležitost. V 11 letech už sice může nastupovat puberta, ale on takto (úměrně věku) chová již od svých 2 let. Dělá to i prarodičům, které má jinak velmi rád. Prostě se zasekne a je to. Na závěr chci říct, že se dětem věnujeme, lyžujeme, jezdíme na kole, na člunu, pod stan, na dovolené, chodíme po horách. Snažíme se děti všemožně rozvíjet, učí se jazyk, dělají sporty. Jen nejstarší syn nechce. Poraďte co s ním?
V její náručí
