Otázka
Odpověď
Pomoc neteřím po smrti matky
14.7.2003 8:23:24 Eva
Dobrý den,
mám dvě neteře ve věku 5 a 10 let. Před 14-ti dny jim zemřela maminka (následky autonehody). Předtím byla ještě téměř čtyři měsíce v nemocnici, kde ji ta starší mohla 2x navštívit (povzbuzení chuti do života).
Starší reagovala na zprávu o smrti maminky tím, že vzápětí potom co si chviličku poplakala si šla hrát s kamarády. Od té doby jsem ji neviděla smutnit (výjimkou byl pohřeb). Na své matce přitom obě dvě velice lpěly. Ta malá má téměř každý den stavy, že se jde někam schovat a tam smutní sama. I když ji všichni hlídáme, aby dlouho nikde nechyběla, tak se jí to stejně vždy povede se schovat. Když ji chci utěšit a povídat si s ní, odpoví ať ji nechám, že chce být sama. Když zůstaname neodbytně s ní, teprve propukne v pláč a začne vzpomínat na maminku. Vyčítá si, že kdyby věděla jak je maminka nemocná, dala by jí své srdíčko. Nic nepomáhají vysvětlení, že její srdíčko by bylo pro mamku moc malé atd.
Ta malá si o své matce alespoň povídá a vzpomíná co všechno společně dělaly, ale ta starší...
Myslím, že by to taky měla nějakým způsobem vypustit, bojím se, že to v sobě všechno drží a nedokážu to z ní dostat. Máte pro mě nějakou radu?
mám dvě neteře ve věku 5 a 10 let. Před 14-ti dny jim zemřela maminka (následky autonehody). Předtím byla ještě téměř čtyři měsíce v nemocnici, kde ji ta starší mohla 2x navštívit (povzbuzení chuti do života).
Starší reagovala na zprávu o smrti maminky tím, že vzápětí potom co si chviličku poplakala si šla hrát s kamarády. Od té doby jsem ji neviděla smutnit (výjimkou byl pohřeb). Na své matce přitom obě dvě velice lpěly. Ta malá má téměř každý den stavy, že se jde někam schovat a tam smutní sama. I když ji všichni hlídáme, aby dlouho nikde nechyběla, tak se jí to stejně vždy povede se schovat. Když ji chci utěšit a povídat si s ní, odpoví ať ji nechám, že chce být sama. Když zůstaname neodbytně s ní, teprve propukne v pláč a začne vzpomínat na maminku. Vyčítá si, že kdyby věděla jak je maminka nemocná, dala by jí své srdíčko. Nic nepomáhají vysvětlení, že její srdíčko by bylo pro mamku moc malé atd.
Ta malá si o své matce alespoň povídá a vzpomíná co všechno společně dělaly, ale ta starší...
Myslím, že by to taky měla nějakým způsobem vypustit, bojím se, že to v sobě všechno drží a nedokážu to z ní dostat. Máte pro mě nějakou radu?
V její náručí
