Otázka
Odpověď
Úzkost
15.7.2003 7:21:17 Jitka, syn 8,dcera 13
Dobrý den,
před rokem, tedy přesně 15.5.02 jsem se zde dotazovala na problémy s učením u syna. Po psychologickém vyšetření u něj byla stanovena dysortografie, nadprůměrné IQ a také byl shledán jako velmi citlivé dítě, což se u něj projevuje už od malička velkou závislostí na mě, nechodil rád do školky, plakal tam, dodnes chodí v noci do postele a podobně.
Díky problémům se psaním v první třídě a ne příliš citlivému přístupu jeho paní učitelky, která tvrdila, že by poznala kdyby měl podobné potíže a snažila se nás přesvědčit, že vše je jen otázkou častějšího a usilovnějšího nácviku. Ve druhé třídě to došlo tak daleko, že odmítal chodit do školy, ráno mu bylo špatně, bolelo ho bříško a podobně. Všechna vyšetření však byla negativní.
Po vyšetření v PPP byl syn na hodiny českého jazyka okamžitě zařazen do speciální třídy a díky tamnější, velmi vstřícné paní učitelce se situace začala uklidňovat. Domácí úkoly mohl psát na počítači, protože díky přístupu předchodzí paní učitelky měl doslava odpor k psaní. Postupně ustaly i jeho nevolnosti. A pak téměř na konci školního roku se ve školní družině stala jednomu chlapci nehoda.Paní vychovatelka ( zastupovala tu jejich na kterou je Martin zvyklý, vůbec velmi těžko nese jakékoliv změny)mu řekla že je to jeho vina že se kamárád zranil a napsala mu poznámku do deníčku. Přišel s velkým pláčem a hodně dlouho trvalo, než se trochu uklidnil a řekl co se stalo. Oba kluci utíkali za míčem když hráli fotbal a ten kamarád si roztrhnul ruku o prolízačku kolem které za míčem utíkal, Martin do něj nijak nestrčil ani nic podobného, prostě za to opravdu nemohl a ta paní vychovatelka na něj křičela že za to může on. Večer volala maminka toho zraněného chlapce a říkala, že skutečně Martin za to nemohl a že půjde do školy aby se situace vysvětlila. Martin když slyšel, že se o tom bavíme začal zvracet, to stejné se opakovalo ráno před odchodem do školy, kam už ovšem díky svému stavu neodešel. Pak zavolala jeho paní vychovatelka a hrozně se omlouvala, za to co se stalo a vzala si k telefonu i Martina a mluvila s ním, od té chvíle bylo po zvracení.
Teď byl na táboře ( loni byl také, vždy se svou starší sestrou, a loni byl bez problémů, moc se mu tam loni líbilo a letos se strašně na tábor těšil). Z tábora ho odvezla záchranka s podezdřením na astmatický záchvat, velká nevolnost, potíže s dýcháním (alergik není). Jak se ukázalo problém byl asi v tom, že mu tam ubližovali nějací kluci. Vedoucí si ho chválil, že Martin byl moc fajn, nadšeně se účastnil her, poslouchal - bohužel při problému s kamarády pak reagoval takhle. Je jasné, že ta jeho dušička je velmi křehká ale jak dál? Problémy v životě budou a on se musí nějak naučit je řešit a já nevím jak mu s tím pomoct.
Děkuji
Jitka
před rokem, tedy přesně 15.5.02 jsem se zde dotazovala na problémy s učením u syna. Po psychologickém vyšetření u něj byla stanovena dysortografie, nadprůměrné IQ a také byl shledán jako velmi citlivé dítě, což se u něj projevuje už od malička velkou závislostí na mě, nechodil rád do školky, plakal tam, dodnes chodí v noci do postele a podobně.
Díky problémům se psaním v první třídě a ne příliš citlivému přístupu jeho paní učitelky, která tvrdila, že by poznala kdyby měl podobné potíže a snažila se nás přesvědčit, že vše je jen otázkou častějšího a usilovnějšího nácviku. Ve druhé třídě to došlo tak daleko, že odmítal chodit do školy, ráno mu bylo špatně, bolelo ho bříško a podobně. Všechna vyšetření však byla negativní.
Po vyšetření v PPP byl syn na hodiny českého jazyka okamžitě zařazen do speciální třídy a díky tamnější, velmi vstřícné paní učitelce se situace začala uklidňovat. Domácí úkoly mohl psát na počítači, protože díky přístupu předchodzí paní učitelky měl doslava odpor k psaní. Postupně ustaly i jeho nevolnosti. A pak téměř na konci školního roku se ve školní družině stala jednomu chlapci nehoda.Paní vychovatelka ( zastupovala tu jejich na kterou je Martin zvyklý, vůbec velmi těžko nese jakékoliv změny)mu řekla že je to jeho vina že se kamárád zranil a napsala mu poznámku do deníčku. Přišel s velkým pláčem a hodně dlouho trvalo, než se trochu uklidnil a řekl co se stalo. Oba kluci utíkali za míčem když hráli fotbal a ten kamarád si roztrhnul ruku o prolízačku kolem které za míčem utíkal, Martin do něj nijak nestrčil ani nic podobného, prostě za to opravdu nemohl a ta paní vychovatelka na něj křičela že za to může on. Večer volala maminka toho zraněného chlapce a říkala, že skutečně Martin za to nemohl a že půjde do školy aby se situace vysvětlila. Martin když slyšel, že se o tom bavíme začal zvracet, to stejné se opakovalo ráno před odchodem do školy, kam už ovšem díky svému stavu neodešel. Pak zavolala jeho paní vychovatelka a hrozně se omlouvala, za to co se stalo a vzala si k telefonu i Martina a mluvila s ním, od té chvíle bylo po zvracení.
Teď byl na táboře ( loni byl také, vždy se svou starší sestrou, a loni byl bez problémů, moc se mu tam loni líbilo a letos se strašně na tábor těšil). Z tábora ho odvezla záchranka s podezdřením na astmatický záchvat, velká nevolnost, potíže s dýcháním (alergik není). Jak se ukázalo problém byl asi v tom, že mu tam ubližovali nějací kluci. Vedoucí si ho chválil, že Martin byl moc fajn, nadšeně se účastnil her, poslouchal - bohužel při problému s kamarády pak reagoval takhle. Je jasné, že ta jeho dušička je velmi křehká ale jak dál? Problémy v životě budou a on se musí nějak naučit je řešit a já nevím jak mu s tím pomoct.
Děkuji
Jitka
V její náručí
