Lhaní

Vážená paní Jeklová, prosím Vás o radu nad chováním 12-ti letého syna mé
sestry. Nikdy s ním nebyly výraznější problémy, ale zhruba před rokem
začal bezdůvodně lhát i kvůli vyloženým hloupostem, jako je například
zda se naučil látku, zda napsal své úkoly, uklidil svůj pokoj či jiné
nepodstatné drobnosti, za něž nebyl nikdy trestán. Toto celé se začalo
stupňovat, když u něho sestra našla cigarety, u kterých si vymýšlel,
že jsou kamaráda atd. Tyto u něj našla ještě několikrát, vždy se
stejnou odpovědí, že nejsou jeho. Mezitím došlo k tomu, že provedl
několik drobných krádeží. Nejprve doma, zapalovač, u babičky nůž,
který se mu líbil, peníze, cigarety (vždy ale do poslední chvíle
zapíral, až když sestra použila konfrontační metody, teprve se
přiznal). Krádeže ale nezůstaly pouze v rodině,
dokonce volali sestru ze supermarketu, že tam synovec kradl (bonbony) - přitom
sestra ho neomezuje, dostává kapesné (50,- Kč/týden) a rozhodně nemá
neodstatek o "pamlsky". Nejhorší na celé věci je, že nejeví
sebenší známky lítosti nad svými činy, resp. vůbec si je neuvědomuje
jako něco špatného, společensky nepřijatelného, ba dokonce trestného.
Selhala metoda domluv, k fyzickým trestům se setra odhodlá až opravdu
ve vyjímečných případech. Navíc se hoch při domluvách chová ironicky
až lhostejně, jeho argumentem bývá, "já tu s vámi nebudu, stejně
vám uteču, atd". Sestra je z celé věci velmi nešťastná, protože s
chlapcem vždy byla možná dohoda, vždy byl citově vyspělejší něž jeho
vrstevníci. Snad by vodítkem mohlo být, že synovec je z rozvrácené
rodiny, kdy sestra sama měla jistou dobu psychické problémy, on vše
viděl a absolvoval s ní, nebyla důsledná ve své výchově, často ho
"uplácela", když se jí nějaká situace "vymkla z
rukou" (občas se napila). Chlapec ji měl vždy pro sebe, nikdy se
o ni nemusel dělit atd. Před 3 lety se ale znovu provdala a má 2 letou
dcerku, která samozřejmě vzhledem k jejímu věku potřebuje více její
pozornosti, nicméně si nemyslím, že by byl chlapec zanedbáván.
Moje otázka tedy zní, myslíte si, že jeho chování může být způsobeno
tím, že se na sebe snaží upoutat pozornost svých rodičů? Že je to
třeba takové dětské volání o pomoc? Nebo je to v dnešní době přirozený
vývoj a jak tedy dále postupovat, aby se chlapec za několik let
nepohyboval za hranicemi společenské únosnosti, či dokonce nepropadl
drogám, se kterými se jistě dříve či později setká? Jak mu správně
vysvětlit, když už má svou hlavu, a "sám ví vše nejlépe",
proč některé věci nedělat atd, jak v něm vytvořit stupnici morálních
hodnot? Sestra byla dokonce se synem na psychologii, tam jí ale řekli, že je to naprosto normální, a že se nemá znepokojovat. Já si však nemyslím, že krádeže a lhaní jsou opravdu v dnešní době normálním jevem u dospívajících dětí, proto Vás prosím o Váš profesionální názor.
Omlouvám se za tak obsáhlý dotaz, ale bohužel je to tak složitý
problém, že nejde popsat pár větami. Velice Vám děkuji za odpověď.
Simona