Noční buzení

Milá paní doktorko, mám ročního synka který již v deseti měsících spal téměř až do rána. Pak došlo k obratu a syn se začal v noci budit, je to čím dál tím častěji, nyní až 10x za noc. Je zdravý, nic mu přes den nechybí. Nejdřív začne pobrekávat, stoupne si na čtyři, konejšení ani hlazení nepomůže, syn si pak stoupne a zoufale křičí a křičí čím dál tím víc. Pokud ho nechám takto "rozjet", tak už nezabere vůbec. Již dva měsíce jsem téměř nespala. Jediné co zabere ho přiložit k prsu. Ovšem půl hodiny na to se to opakuje znovu, čímž si zakládáme na nepěkný zlozvyk. Vím, že tento problém trápí většinu rodičů, ale přesto jsem zmatená, jak jednat dál. Názory maminek a odborníku se dělí na dvě skupiny: 1. SKUPINA rádí, že se má dítě nechat několik dní bez matky (třeba s tatínkem) vyplakat nebo jen hladit a konejšit, až pochopí, že si tím nic nezíská a po čase, prý (?) začne spát celou noc. 2. SKUPINA tvrdí, že dítě maminku potřebuje a o něco si tím říká. Také radí vzít si dítě do postele, což ta první skupina naprosto odmítá. No, popravdě musím říct, že přes den se přikláním i 2. skupině, ovšem po probdělé noci k té 1. :-) Zatím jsem neměla tu odvahu a nervy se odstěhovat z pokoje, takže malého kojím každou hodinu a stále doufám, že to někdy samo skončí, zatím je to ovšem čím dál horší. Stále jsem si říkala, že se spolehnu na svůj mateřský insktinkt, ale teď už si nevím rady. K jaké skupině se příkláníte vy, paní doktorko? Děkuji s pozdravem Ilona