Otázka
Odpověď
Re:Marné snažení a psychika
25.8.2003 20:12:28 Lenka Šimková
Vážená paní Petro,
To, co popisujete, prožívá řada dalších žen, potíže je většinou v tom, že o tom nemají s kým promluvit (nemohou nebo ani samy nechtějí). Možná právě proto, že jste docela komunikativní a přesto jste se prozatím rozhodla o ničem nic neříkat, Vám dělá trochu potíž.
Pokuste se tedy znovu zvážit, zda ani rodičům nebo někomu z blízkých přátel, u kterých budete mít záruku, že o tom už nebudou hovořit s dalšími lidmi, byste se nemohla svěřit. Vůbec nemám na mysli, že byste je rovnou měla zasvěcovat do všech nejintimnějších detailů, spíše to, že byste jim projasnila situaci. Nemusela byste se obávat, že se zase budou vyptávat a nebo mít nějaké poznámky, které mohou být i nepříjemné a zraňující (typu: „Tak co, kdy už na to vlítneme, vy dva?“ apod.).
Z toho, co jste napsala, mi není úplně jasné, zda už máte nějakou představu o tom, proč se Vám otěhotnění nedaří, resp. kromě psychického bloku, který jste zmínila. K tomu jen poznámku: to, že Vám začalo vadit, že jste ještě neotěhotněla, že Vás to trápí a moc si to přejete, bylo tím hlavním motivem, proč jste také vyhledala příslušného lékaře. Prostě: všechno zlé je i pro něco dobré – jinak byste tam nešla. Potkala jsem již mnoho žen, které se trápily tím, že asi mají nějaký „blok“, dokonce jim to říkalo jejich okolí – a pak se ukázalo, že psychikou jejich obtíže opravdu nebylo možné vysvětlit. Přesto bych ovšem tuto myšlenku nezavrhovala a ptala bych se, odkud se vzala a zda máte nějakou představu, co by Vám pomohlo onen „blok“ odstranit. Protože to jak se člověk cítí po psychické stránce, má samozřejmě na léčbu vliv.
Zdraví
Lenka Šimková, www.isz.cz/ratolest
To, co popisujete, prožívá řada dalších žen, potíže je většinou v tom, že o tom nemají s kým promluvit (nemohou nebo ani samy nechtějí). Možná právě proto, že jste docela komunikativní a přesto jste se prozatím rozhodla o ničem nic neříkat, Vám dělá trochu potíž.
Pokuste se tedy znovu zvážit, zda ani rodičům nebo někomu z blízkých přátel, u kterých budete mít záruku, že o tom už nebudou hovořit s dalšími lidmi, byste se nemohla svěřit. Vůbec nemám na mysli, že byste je rovnou měla zasvěcovat do všech nejintimnějších detailů, spíše to, že byste jim projasnila situaci. Nemusela byste se obávat, že se zase budou vyptávat a nebo mít nějaké poznámky, které mohou být i nepříjemné a zraňující (typu: „Tak co, kdy už na to vlítneme, vy dva?“ apod.).
Z toho, co jste napsala, mi není úplně jasné, zda už máte nějakou představu o tom, proč se Vám otěhotnění nedaří, resp. kromě psychického bloku, který jste zmínila. K tomu jen poznámku: to, že Vám začalo vadit, že jste ještě neotěhotněla, že Vás to trápí a moc si to přejete, bylo tím hlavním motivem, proč jste také vyhledala příslušného lékaře. Prostě: všechno zlé je i pro něco dobré – jinak byste tam nešla. Potkala jsem již mnoho žen, které se trápily tím, že asi mají nějaký „blok“, dokonce jim to říkalo jejich okolí – a pak se ukázalo, že psychikou jejich obtíže opravdu nebylo možné vysvětlit. Přesto bych ovšem tuto myšlenku nezavrhovala a ptala bych se, odkud se vzala a zda máte nějakou představu, co by Vám pomohlo onen „blok“ odstranit. Protože to jak se člověk cítí po psychické stránce, má samozřejmě na léčbu vliv.
Zdraví
Lenka Šimková, www.isz.cz/ratolest
V její náručí
