Otázka
Odpověď
Motivace dítěte v pubertě
29.8.2003 16:45:30 Helena Grollová,1 syn,13,5 roku
Máme jednoho syna, 13,5 roku. V podstatě s ním závažné problémy nemáme. Jde mi o to, jak ho dokázat motivovat,či přesvědčit, aby o věcech , které chce dokázat jen nemluvil, ale i pro to sám něco udělal. Vedeme s ním o všem diskuse, může nám říct svůj názor na všechno, když s ním nějakou věc probírám, tak mi dá za pravdu, ale když dojde na lámání chleba, jsou to jen řeči...Možná je to normální a my máme vysoké nároky? Ve škole se učí dobře, měl vyznamenání, ale nemůžu ho nechat být, bez kontroly.Je hrozný bordelář a je pomalý, co se týká povinností. Ovšem když jde o věci, které ho baví, umí vyvinou nečekanou rychlost a aktivitu. Nechci to řešit tím, že mu budu zakazovat jeho zájmy( tenis, počítače), protože to stejně není k ničemu, on se cítí ukřivděný a mě je ho líto.... jinak je hodný, občas, jako asi všichni v tomto věku taky má své nálady, ale nic, co by vybočovalo z normálu. Možná si řeknete, proč sem vlastně píšu? Když to tak čtu, tak opravdu to vypadá, že dělám z komára velblouda, ale zajímalo by mě, jestli se s tím jeho " mimoňstvím" dá něco dělat, nebo to nechat být? Stručně shrnuto-chtěl by být dobrý ve sportu, ale nedokáže se ukáznit a poslechnout rady, chce být dobrý ve škole, ale kdyby mu to tak šlo samo! Chce na dobrou školu, ale kdyby to tak šlo bez učení. Když to takhle probereme, všechno uzná, ale jak jsem již psala - skutek utek. V jeho věku přece nad ním nemůžu stát a kontrolaovat ho jako dráb. Ale nechat ho -nedá mi to. Možná je chyba ve mě?