Otázka
Odpověď
Chamtivost
17.9.2003 17:10:25 Ivana, dvě děti
Mám jedenáctiletou dceru a šestnáctiletého syna. Problémy jsou s dcerou. Dcera je na svůj věk poměrně vyspělá, už přes půl roku menstruuje a má zájmy, které bych předpokládala spíše u třináctileté nebo starší dívky. Fintí, se, maluje, lakuje nehty, poslouchá a sbírá hudbu, kupuje časopis Bravo apod. Stále více mě znepokojuje její chování, které snad můžu popsat jako materialismus, možná i hamižnost. Každou větu začíná Mamko, že mě koupíš…nebo Já bych chtěla…Jinak řečeno, neustále něco chce, hromadí, stále má obavy, aby nepřišla zkrátka, i když ve skutečnosti nic takového nikdy nenastalo, a v poslední době to nabývá obrovských rozměrů. Neustále si kupuje nějaké cetky, utrácí za to poměrně dost peněz, o kterých nevím, kde je bere. Vymlouvá se, že jí to dala babička nebo jiní příbuzní. Bohužel moje matka ji v tom nepřímo podporuje, každou chvíli jí něco koupí, taky má zálibu v nakupování hloupostí. Projevuje se to hodně u jídla, ráda si pochutná a na jiné nemyslí. Když jdeme do restaurace, už se úplně stydím, naobjedná si toho hromadu a pak drží kolem talíře ruce, aby si nikdo nemohl vzít. Nikdo jí ale nikdy nic nebere! Nedávno jsme si na společnou mísu objednali různé druhy grilovaného masa a za chvíli se tři čtvrtiny celého množství přesunuly na její talíř a když jsem ji upozornila, že to jídlo je pro nás pro všechny, spustila povyk, že ona má hlad!! Já to ale nevidím jako hlad, ale celkový přístup k životu, taková chamtivost, projevuje se to totiž prakticky ve všem. Snažím se jí domlouvat v dobrém, vysvětlovat, ale ona má pořád pocit, že je ten odstrčený chudák. Žijeme jako rodina v poměrně dobrém materiálním dostatku, ale na majetek zaměření nejsme, prostě běžná rodina. Dcera je plánovaným a chtěným dítětem, a nikdy nebyla nějak ošizená, ani o věci, ani o pozornost. Nemá důvod žárlit, navíc často se mluví o žárlivosti starších sourozenců, a ani bych se nedivila, kdyby na ni žárlil syn, ale toto je to proti logice.Prostě nechápu, kde se to v ní bere. Syn se takto nechová, naopak, je skromný, a když ví, že zrovna moc peněz nemáme, omezí své požadavky, a přeje své sestře.(nepředhazuju jí to ale). Snažím se ji nerozmazlovat, ale je pravda, že je „tatínkova“, a on ji rozmazluje rád (i když poslední dobou je to i na něj příliš). Moc mě to její chování mrzí, mám ji ráda a nevím, jak jí mám vysvětlit, že to co dělá není v pořádku, že se tím každému zoškliví, protože si toho bohužel každý všimne na první pohled….Není hloupá, naopak, zjistili jí sice silnou dyslexii, ale k tomu velmi nadprůměrné rozumové schopnosti, a na konci páté třídy měla samé jedničky.
Snažila jsem se vychovávat děti k ohleduplnosti, kamarádství, aby mysleli i na druhé, a zatím u dcery nic takového nevidím, spíš naopak. Když byla malá, utěšovala i stromeček v parku, a teď jen páčí a páčí, pořád něco chce. Jsem z toho nešťastná, nevím, kde se stala chyba, a hlavně co udělat, aby to dcerka pochopila a změnila své chování.
Děkuju za odpověď.
Snažila jsem se vychovávat děti k ohleduplnosti, kamarádství, aby mysleli i na druhé, a zatím u dcery nic takového nevidím, spíš naopak. Když byla malá, utěšovala i stromeček v parku, a teď jen páčí a páčí, pořád něco chce. Jsem z toho nešťastná, nevím, kde se stala chyba, a hlavně co udělat, aby to dcerka pochopila a změnila své chování.
Děkuju za odpověď.