Ufňukané dítě

Mám 3,5 letou dceru a 9 měsíčního syna. Můj problém je, co dělat s ufňukaností mé dcery. Bydlíme ve společném domě s ještě dvěma rodinama, babičkou a švagrovou, která má stejně starou dceru. Moje dcera je u babičky už od mala na druhém místě, před dcerou od švagrové a tak jsem si říkala, že je její uplakanost důsledkem ukřivděnosti, například u hraní se dětem nekladly meze a ubližování si navzájem se nijak neomezovalo, či spíše neteři skoro podporovalo. Závěr jsem vyvodila takový, že holky mám raději u sebe a je pohoda, bez slzí. Ale dcera začala chodit do školky, narodil se syn a ona stále asi je to rok, pláče, fňuká. Jsou to jen prkotiny, které ji rozesmutní, stačí se podívat jinam, než chce ona, udělat něco podle sebe, ne podle ní, nedokáže se vyrovnat se situací, která jí nevyhovuje. Můj problém spočívá v tom, kárat, nebo nechat vyplakat, nebo jakým způsobem na ní působit, aby vlastně nebyla tak smutná.Jsem z této situace sama smutná, protože to někdy znepříjemňuje některé její aktivity. Pokud by to šlo, prosila bych o radu, jak na ní. Díky.