Otázka
Odpověď
Vrhá se na ostatní děti
29.9.2003 20:53:34 Milena, dvouletá dcerka
Vážená paní doktorko,
mám dvouletou dcerku-jedináčka. Moje dítko miluje ostatní děti, od miminek v kočárku, po školáky. Kdykoli uvidí jiné dítě, vrhne se ke kočárku a chce je hladit, větší děti spontánně objímá, líbá, někdy se je pokouší odnést (pochopitelně je neunese), přináší jim hračky, stará se o jejich potřeby - podává dudlíky, vede za ručičku atd. Vzhledem k tomu, že stejně reaguje i na malá zvířata (psy, kočky, králíky, slepice), považovala jsem to za dobrý povahový rys a byla jsem ráda, že dcerka má kladný vztah k okolí a nebojí se. Jenže její přílišnou láskou překvapené děti se obvykle rozpláčí, v horším případě ji odstrčí, zažila jsem dokonce situaci, kdy před ní asi 10 letá holčička strachem utekla. Nevím, jak se v takové chvíli správně zachovat. Mám snad dceru učit, že své city a kladný vztah k lidem nemá tak spontánně projevovat? Doplatí na svoji neskrývanou lásku jednou zklamáním?
Jedna maminka na mne nedávno vyjela: "Odveďte si tu svoji dračici pryč, můj kluk (asi 5 letý) se jí bojí!" Cítím se mnohem víc dotčená, než moje dcerka - ta si z odmítnutí evidentně nic nedělá a nadšeně běží otlapkávat jinou oběť. Když jsme na pískovišti nebo na dětském hřišti, netrvá dlouho a zorganizuje tam vše po svém, seznámí se se všemi dětmi, všechny pohladí, podělí se o své hračky a jiné sebere (ale vrací bez pláče). Nemohu říci, že by jí chyběla dětská společnost, nebo že by si kompenzovala chybějícího sourozence (moje sestra má 9 odrostlých dětí, bratr má roční dvojčata). Fakt ale je, že si s ní v tomto ohledu nevím rady, nevím, jestli ji špatně vychovávám, nevím, proč se jí ostatní děti bojí. Je možné, že kopíruje moje jednání s ní? Přeháním svoji lásku k dceři a její chování je toho důsledkem? Co mám dělat, aby se jí ostatní děti nebály?
Děkuji za odpověď. Milena
mám dvouletou dcerku-jedináčka. Moje dítko miluje ostatní děti, od miminek v kočárku, po školáky. Kdykoli uvidí jiné dítě, vrhne se ke kočárku a chce je hladit, větší děti spontánně objímá, líbá, někdy se je pokouší odnést (pochopitelně je neunese), přináší jim hračky, stará se o jejich potřeby - podává dudlíky, vede za ručičku atd. Vzhledem k tomu, že stejně reaguje i na malá zvířata (psy, kočky, králíky, slepice), považovala jsem to za dobrý povahový rys a byla jsem ráda, že dcerka má kladný vztah k okolí a nebojí se. Jenže její přílišnou láskou překvapené děti se obvykle rozpláčí, v horším případě ji odstrčí, zažila jsem dokonce situaci, kdy před ní asi 10 letá holčička strachem utekla. Nevím, jak se v takové chvíli správně zachovat. Mám snad dceru učit, že své city a kladný vztah k lidem nemá tak spontánně projevovat? Doplatí na svoji neskrývanou lásku jednou zklamáním?
Jedna maminka na mne nedávno vyjela: "Odveďte si tu svoji dračici pryč, můj kluk (asi 5 letý) se jí bojí!" Cítím se mnohem víc dotčená, než moje dcerka - ta si z odmítnutí evidentně nic nedělá a nadšeně běží otlapkávat jinou oběť. Když jsme na pískovišti nebo na dětském hřišti, netrvá dlouho a zorganizuje tam vše po svém, seznámí se se všemi dětmi, všechny pohladí, podělí se o své hračky a jiné sebere (ale vrací bez pláče). Nemohu říci, že by jí chyběla dětská společnost, nebo že by si kompenzovala chybějícího sourozence (moje sestra má 9 odrostlých dětí, bratr má roční dvojčata). Fakt ale je, že si s ní v tomto ohledu nevím rady, nevím, jestli ji špatně vychovávám, nevím, proč se jí ostatní děti bojí. Je možné, že kopíruje moje jednání s ní? Přeháním svoji lásku k dceři a její chování je toho důsledkem? Co mám dělat, aby se jí ostatní děti nebály?
Děkuji za odpověď. Milena