Spánek

Dobrý den, paní doktorko,
můj problém se jmenuje Amálka a má teď tři měsíce a pár dní. Na jedné straně nechci napsat román, na druhé nechci plýtvat vaším časem tím, že bych vám nedala dost informací.
Začnu oklikou, ale myslím užitečnou. Syn (skoro 4) byl špatný spáč, ale připisovala jsem to problémům v těhotenství, komp. porodu, ekzému, nekojení. Všechno se vyřešilo až v 1,5 roce, i když se ještě dalších 1,5 roku budil ve 4,30 ráno, což není nic příjemného, ale dá se s tím žít. S dětmi mi vydatně pomáhá manžel, který ovšem chodí domů nejdřív kolem 6.
U Amálky žádné problémy nebyly ani v těhotenství,ani s porodem, je plně kojená a předpokládám, že zcela zdravá. O to víc mě deptá, že problémy se spánkem má vlastně ještě větší.
Když máme opravdu dobrý den, probudí se kolem 7 hodiny ráno, za hodinu jde znovu spát asi na hodinu, pak spí bohužel až po poledni (šla by dřív, ale musím vyzvednout Adam ze školky, má bezlepkovou dietu, nedají mu oběd, ale jinak je tam velice šťastný), a to zase na hodinu, pak kolem 16 asi na 20 minut a když je doma manžel dřív, uspí ji kolem 18 asi tak na 15-20minut, ale uspávání trvá 3/4 hodiny, proto jej sama nepraktikuju. Večer pak usíná kolem 21 hodiny, budí se 3-4krát za noc, z toho jednou trvá asi 1,5 hodiny, než ji znovu uspím. Když je den horší, což naprosto není výjimkou, spí jen 2x asi 15 minut a 1x 0,5 hodiny, a to je vše. Pak usíná už kolem 19,30, ale spí velice špatně. Každý den ji ovšem nejpozději od 17 hodin až do usnutí s přestávkou na kojení a koupel nosím.
Nikdy jsem se ji nesnažila dávat spát v zvukově izolovaném prostředí, ani to nejde. Přesto ji probudí cvaknutí vypínače na záchodě, pračka vypouštějící vodu na druhé straně chodby, vrkající holub na střeše... Když už v té době spala třeba jen 3 minuty, trvá velice dlouho, než znovu usne, pokud se to vůbec podaří. Vlastně uspat ji v rychlozavinovačce (jediná možná metoda) během dne trvá asi 0,5 hodiny a většinou se to nepodaří napoprvé. Často prostě ne a ne usnout, takže mám dilema, nechat Adama samotného třeba hodinu a uspávat (v jeho přítomnosti nikdy neusne), nebo se smířit s tím, že spát nebude, ale to znamená, že ji budu nosit a houpat v obyváku a budu alespoň fyzicky blízko synovi, ale věnovat se mu prostě nemůžu.
Z nedostatku spánku – předpokládám, je velice často nevrlá a špatně naložená. Občas je den-blbec, kdy ji položím jen napřebalování, jinak jen nosím. V kočárku nikdy neusíná, po 10 minutách pobytu v něm se rozplače a už neuklidní. Jednou jsem s ní vydržela jet 1,5 hodiny s řevem. Nijak nepolevovala, spíš naopak. Babyvak a klokánku zjevně nenávidí, řve už při pohledu na ně. Někdy použiju dudlík, většinou mi ale nijak nepomáhá. V autě pláče, nikdy nespí. Ještě nikdy neusnula sama od sebe únavou. Při nošení si nikdy nepokládá hlavičku, na bříšku zásadně cvičí, nikdy neodpočívá. Neexistuje nic, co by se dalo použít, když vše ostatní selže.
Mým největším problémem je nedostatek času na syna. Buď kojím, přebaluju, uspávám nebo nosím, někdy je s ní i fajn povídání, ale zabere prostě můj veškerý čas. Obdivuju Adamův láskyplný vztah k sestře, když vím, o kolik jejím narozením přišel, jak málo pozornosti mu věnuji.
Většinou všechno beru s klidem a vírou, že bude líp, ale už špatně jím, občas je ze mne úplná troska. Za tři měsíce se nic nezlepšilo (i tenhle dotazu píšu na čtyřikrát), mám pocit, že Amálce nerozumím, a tak ani nemůžu pomoci. Někdy čtu článek o výchově dětí, který mi pomůže porozumět nějakému Adamovu chování, a tak si myslím, že nějaké řešení existuje i pro Amálku. Pokud mi na základě těchto informací sama pomoci nemůžete, mohla byste mi napsat, kam se v Brně obrátit, kde je nějaký psycholog specializující se na tak malé děti? Byla bych vám velice vděčná.