Re: Vztekání

Dobrý den,Lenko,
domnívám se, že byste mohla najít inspiraci ve starších odpovědích, např. „Tvrdohlavý syn“, „Agresivní chování a vzdor“.
Když jdete k lékaři, je vhodné dítěti napřed vysvětlit, co se bude dít, dítě se může obávat injekce, i když jdete jen na vyšetření kvůli bolení v krku, pokud mu nevysvětlíte, o co dnes půjde. Můžete použít i povídání nad nějakou dětskou knížku, výborná je např. obrázková kniha Náš svět od Evy Veberové a Evy Šedivé…, kde je spousta situací a témat z dětského života. Samozřejmě, hodně záleží na sympatiích dítěte k paní doktorce, případně sestřičce. Dobré je také, poskytnout dítěti možnost zpracování zážitku, např. očkování, pomocí hry, prodávají se různé sady “lékařského nářadí“ – injekce, špachtle, naslouchátko…, a přitom si s ním povídat. Co, třeba, medvídka bolí nebo proč dostane injekci. Snažit se můžete vysvětlit i význam preventivního očkování, i když je to podle mé zkušenosti malým dětem pochopitelné jen velmi málo, myslím, že informaci nezapomenou, a aspoň tuší, že je paní doktorka „netrápí“ jen tak pro nic za nic.
Je možné, že problémy ve školce jsou způsobeny tím, že syn chce být spíš s Vámi a ne s nějakou, pro něj zatím cizí paní. Některým dětem i dospělým trvá déle, než si vytvoří vztah k novému člověku. U těchto dětí je vhodné, aby s nimi maminka zpočátku ve školce zůstávala, a někdy je lépe docházku do školky ještě odložit a pokud dítě nemělo dříve příliš možnost setkávat se v příjemných situacích s jinými dospělými nebo i dětmi, začít sociální kontakty trochu „trénovat“, zpočátku samozřejmě, když budete v dosahu. I když Vás dítě zdánlivě nepotřebuje, Vaše přítomnost, pokud jste v klidu a pohodě, mu dodává jistotu.
Opravdu existují typy dětí, které jsou snadněji a nebo obtížněji vychovatelné. Obtížněji vychovatelné dítě se projevuje jako celkově mrzutěji laděné, změny nese těžce a nemá je rádo, může mít nepravidelný rytmus spánku a bdění, a negativní reakce (ale někdy i pozitivní) bývají bouřlivé a odeznívají pomalu, může reagovat impulzivně. Je jasné, že s takovým dítětem je leccos o hodně obtížnější, než s dětmi, které jsou od malička klidné a sluníčkové povahy, je ale třeba dítě vzít takové jaké je, vycházet z jeho možností a podle jeho možností také řídit případné snahy o navození pozitivnějšího ladění. Netrpělivost a nátlak nejsou z dlouhodobého hlediska nejvhodnější, možná se povede vnější projevy utlumit, ale dítě se může cítit dlouhodobě nepochopené, a to k odstranění nedůvěry a negativismu nepřispívá. Tyto reakce dítěte také mohou být silnější, pokud je rodina jako celek v nějaké náročnější situaci nebo nepohodě
Pokud ale třeba jednáte tak, že chlapci jeho přání téměř vždy plníte, mohou být zlostné výstupy i pokusem o nátlak na okamžité splnění přání. Ani tady by ale nebylo na místě teď najednou začít vše dělat jinak. Když se se synem neshodnete, a víte, že váš požadavek nebo zákaz byl rozumný, a syn se zlobí a říká, že Vás nemá rád, zkuste toto absolutistické vyjádření vzít tak, že "teď se zlobí". A můžete mu to i říci, vidím, že tě to rozzlobilo… možná Vám na to něco řekne, anebo… , tak já počkám, až Tě to přejde…
Můžete uznat pocit, s tím se nic dělat nedá, dá se ale ovlivnit forma, takže je zcela na místě dítěti říci že nemá nikoho kopat, kousat a bít, říci, ne, to mě bolí. Je ale pravděpodobné, že i tady bude třeba trpělivosti. Když dítěti dlouho trvá, než emoce odezní, můžete zkusit i odvést jeho pozornost na něco jiného.
Jestliže se ale negativistické chování objevilo nebo výrazně zesílilo až v této době, kolem tří let, může jít o tzv. období vzdoru, které je obtížnou ale přirozenou vývojovou etapou a jeho dosažení signalizuje, že se synovi věnujete zcela přiměřeně a on se „vnitřně“ osamostatňuje, a to, že může projevit zlost a nesouhlasit, je známkou toho, že Vám důvěřuje, že tyto negativní a nepříjemné pocity unesete, pomůžete mu se v nich vyznat, a nebudete mu je „vracet“. (Viz výše uvedené starší odpovědi)
To je důležitý předpoklad toho, aby dospělý člověk uměl s negativními pocity zacházet vědomě a rozumně a např. jeho zlost nezůstala na úrovni dvouletého dupajícího dítěte nebo aby se nestalo, že dojde k úplnému popření těchto pocitů, a třeba k somatizaci. Pak se stane, že člověka, který by se měl oprávněně rozzlobit nebo je v náročné situaci a obává se jak ji zvládne, začne třeba bolet hlava, žaludek... Někdo je zase nepříjemný, chová se nepřátelsky, ale říká, ne já nemám zlost...
Asi i u Vašeho chlapce jsou občas situace, kdy je v dobré náladě, zkuste si jich víc všimnout, jejich atmosféry, jak se to stalo…a jak se okolnosti liší od těch situací, kdy je negativistický… Možná najdete něco, co ho baví, kdy je Vám spolu hezky, a to můžete zvolna začít rozvíjet.
Jednoznačně podpůrně působí chválení toho, co se povedlo. Poskytujte synovi dostatek informací o tom, kdy Vám dělá radost, byť by šlo o malou snahu. Někdy se v rodinách na chválení a vyjádření toho, že máme někoho rádi zapomíná, a ve výchově převažuje „vypichování“ a stálé komentování nedostatků, při nerespektování toho, že dítě má na nezvládání řady věcí v určitém věku nárok. Takové děti pak také mohou být negativistické a k dospělým nedůvěřivé.
Možná se cítíte smutná, unavená, nebo byste si přála, aby to bylo snadnější… Napadá Vás něco, co byste mohla proti těmto pocitům udělat sama za sebe? Co Vám pomáhá, abyste se cítila v pohodě, máte nějaký čas sama pro sebe, můžete vysadit? Budete-li celkově v pohodě, řada věcí se Vám bude zvládat snadněji, a může se to pozitivně projevit i v chování Vašeho chlapečka.
Berte prosím mou odpověď jako souhrn námětů, a vyberte si, co by se zrovna pro Vás hodilo, budete-li si chtít ještě něco upřesnit, napište.
Hodně pohody
Mgr. Silvie Nedvědová