Flegmatik

Dobrý den, obracím se na Vás s prosbou o radu. Snažím se svého syna vychovávat příkladem, tzn. že když něco po někom chce, musí i on sám pro druhého něco udělat. Například: chceš jít se mnou do kina, než přijdu z práce - ukliď si pokoj. Bohužel se ale poslední dobou stává, že syn sice chce jít do toho kina, ale pokoj si neuklidí. Když mu to pochopitelně vytknu, do očí se mi vysmívá (výraz: "no a co ?"). Pochopitelně se nikam nejde i přes to, že vím, jak moc mu na tom záleželo. Vadí mi, že ani podmínka -když si neuděláš povinnost, nic nebude, ho nevybičuje k tomu, aby splnil, na čem jsme byli domluveni. Protože to tímhle způsobem končí častokrát, mám nedobrý pocit z toho, že začíná být flegmatický. Když se stane, že svou povinnost (kupodivu) splní, odměním ho pochvalou - vidíš, že to jde, ale příště jsme zase tam, kde jsme byli. Chápu, že neustálé omýlání stejného problému mu musí lézt na nervy (začíná u něj bezpochyby puberta), ale co jiného dělat, aby si konečně zažil, že své povinnosti musí plnit? Děkuji za odpověď. Ivana