Otázka
Odpověď
Styk otce se synem po rozchodu
29.10.2003 10:46:59 Petra, roční syn
Vážená paní doktorko,
partner není někdy takový, jak si ho člověk představuje, a tak po dlouhodobém zvážování všech pro a proti jsem se před měsícem od přítele odstěhovala a rozhodla se vychovávat ročního syna sama. Důvodů je mnoho, ale ten poslední byl takový, že si přítel bez mého svolení a beze mne odvezl nemocného syna k vlastním rodičům, s tím že on si může dělat co chce. V jakém stavu ho přivezl nebudu komentovat. Po 14 dnech a par nocich na pohotovosti uz jsme v poradku a to je ted dulezite.
Co se týče malého Adama, tak po právě prožívá nějakou krizi prvního roku. Je velmi úporný, svéhlavý, občas se vzteká, ale jinak si na nové prostředí už docela zvykl, takže si už zase spívá, mazlí se a vyjma usínání a lehké fixace na maminku (pláče jen když někam bez něj odcházím ven) se zdá být vše na dobré cestě.
Zatímco otec posledního půl roku nejevil o syna moc zájem a to ani na dovolené, nyní nastává doba, kdy otec požaduje dítě co nejvíce. Vím že když půjdu k soudu, tak mi soud vyměří min. 1 odpoledne v týdnu a nějaké dny o víkendu. Také ale vím, že tato doba se odvíjí od věku dítěte a od jeho psychické situace.
Já osobně jsem docela tolerantní a ne pomstichtivá, a tak jsem zatím tatínkovi dovolila kdykoli za A. prijet a užít si s ním odpoledne i celý den. Na delší dobu se však bojím. Za jedno mám neblahé zkušenosti, neb kdykoli byl A. u přítelových rodičů, tak přijel nemocný, a také nějaký denní režim či strava jim moc neříkají. Vím že teď už nad ním nebudu mít dohled, a tak bych potřebovala poradit jak co nejvíce zmenšit riziko hlavně nějakého psychického problému u dítěte nebo jak se toto řeší v poradnách.
předem děkuji za odpověď
Peštálová Petra
partner není někdy takový, jak si ho člověk představuje, a tak po dlouhodobém zvážování všech pro a proti jsem se před měsícem od přítele odstěhovala a rozhodla se vychovávat ročního syna sama. Důvodů je mnoho, ale ten poslední byl takový, že si přítel bez mého svolení a beze mne odvezl nemocného syna k vlastním rodičům, s tím že on si může dělat co chce. V jakém stavu ho přivezl nebudu komentovat. Po 14 dnech a par nocich na pohotovosti uz jsme v poradku a to je ted dulezite.
Co se týče malého Adama, tak po právě prožívá nějakou krizi prvního roku. Je velmi úporný, svéhlavý, občas se vzteká, ale jinak si na nové prostředí už docela zvykl, takže si už zase spívá, mazlí se a vyjma usínání a lehké fixace na maminku (pláče jen když někam bez něj odcházím ven) se zdá být vše na dobré cestě.
Zatímco otec posledního půl roku nejevil o syna moc zájem a to ani na dovolené, nyní nastává doba, kdy otec požaduje dítě co nejvíce. Vím že když půjdu k soudu, tak mi soud vyměří min. 1 odpoledne v týdnu a nějaké dny o víkendu. Také ale vím, že tato doba se odvíjí od věku dítěte a od jeho psychické situace.
Já osobně jsem docela tolerantní a ne pomstichtivá, a tak jsem zatím tatínkovi dovolila kdykoli za A. prijet a užít si s ním odpoledne i celý den. Na delší dobu se však bojím. Za jedno mám neblahé zkušenosti, neb kdykoli byl A. u přítelových rodičů, tak přijel nemocný, a také nějaký denní režim či strava jim moc neříkají. Vím že teď už nad ním nebudu mít dohled, a tak bych potřebovala poradit jak co nejvíce zmenšit riziko hlavně nějakého psychického problému u dítěte nebo jak se toto řeší v poradnách.
předem děkuji za odpověď
Peštálová Petra