Sobeckost

Vážená paní Jeklová, již jednou jsem se obrátila na vaši pomoc s chováním 12-ti letého syna mé sestry a chtěla moc poděkovat za odpověď, která byla přínosem. Bohužel ale došlo k další komplikaci v jeho chování, s níž si nevíme rady. Zhruba popíši situaci, pro lepší orientaci. Chlapec byl jedináček, vychováván pouze sestrou, která měla v až do jeho 9 let problémy s alkoholem, často chlapce uplácela, když chtěla odejít večer se bavit atd. Chlapec měl sestru vždy jen pro sebe a v podstatě měl, na co si vzpomněl (raději si půjčila, než by mu něco odepřela). Nicméně nebyl lakomý. Ale silně citově připoutaný ke své matce. Před třemi lety si sestra našla nynějšího manžela a narodila se jim dcera, které je nyní 2,5 roku (synovi je 12). Otec přijal obě děti stejně, nedělá víceméně rozdíly, rozhodně mají oba vše rovným dílem. Přesto jsme začli pozorovat u chlapce sklony k sobeckosti, svou sestru miluje a ona jeho, ale často říká, že by byl radši, kdyby nebyla, že by měl víc atd. Sestra mu vysvětluje, že není ošizen, že přeci mají vše stejným dílem, ale on na to, že kdyby nebyla, bylo by pro něj víc! V případě, že dostane např. nějakou dobrotu sestřička, tak je pro něj samozřejmostí, že se s ním rozdělí, ale pokud je to opačně, činí mu značné usilí se rozdělit, až je schopen hysterického výstupu. A dále pozorujeme silnou sobeckost např. na návštěvě u prarodičů, snaží se sníst co nejvíce a nejvíce si toho "urvat" pro sebe, nejlépe vše zabalit do tašky a odnést. Člověk by mu až věřil, že doma strádá, ale relilita je opačná. Mrzí nás to, protože nám dělalo radost něco jim dávat, ale nyní, kdy on sobecky vyžaduje, aby dostával co nejvíce a často si drze vezme či řekne o něco, co mu musíme odříct. Chtěla bych se zeptat, zda se tomu dá nějak odpomoci, domluvy na něj neplatí, zdá se, že se v něm něco zlomilo, ale skutečně nestrádá. Nyní je další problém, sestra je potřetí těhotná a chlapec to těžce nese. Myslím, že představa, dělit se ještě s jedním člověkem je pro něj traumatizující. V podstatě na rovinu řekl, že ho nechce a že od nich odejde atd. Sestra mu nemůže vysvětlit, že každý má sourozence a dělit se je v životě naprosto normální. Prosím Vás proto o radu, jak postupovat, jak ho připravit na příchod dalšího bratříčka či sestřičky a z něj dostat tu velikou sobeckost. A dále, prozatím má pokoj pro sebe, sestra spí u rodičů, ale po narození miminka budou muset sdílet pokoj společně a později zřejmě všichni tři. Jak toto vyřešit, jak mu nejlépe vysvětlit, proč tomu tak je a že to není žádný útok na jeho pohodlí (ikdyž samozřejmě je, ale ne zaměřený schválně vůči němu), ale je to naprosto běžené, že sourozenci často sdílejí společný pokoj, hračky, atd. Mockrát Vám děkuji za odpověď a přeji hodně úspěchů a sil. Simona