Otcovství v době rozvodu

Dobrý den,
mám otázku, která se týká mé nepřehledné a složité situace.

21 měsíců s manželem nežijeme ve společné domácnosti, 14 měsíců probíhá rozvodové řízení. Nevím, zda tentokrát rozsudek o rozvodu nabyde právní moci (majetkové řízení zatím neproběhlo).

15 měsíců žiji s přítelem, který je co se týká rozvodu v podobné situaci, stále však čeká, zda s manželkou nebude možná dohoda, takže žaloba o rozvod není ani sepsána.

Neplánovitě jsem otěhotněla a rozhodla se si i přes svůj pozdní věk dítě se souhlasem přítele nechat. Zbývají mi 3 měsíce do porodu, začínám být nervozní, jak to bude s otcovstvím.

Preferovala bych stav, kdy otec dítěte nebude v rodném listě uveden(a po rozvodu přítele se to změní).
Můj exmanžel není zcela duševně v pořádku (agresivita,osobnost na hranici schizofrenie, neléčená epilepsie) a je zcela reálné, že tak jako nechce za žádnou cenu povolit rozvod, použije své právně potencionální otcovství(=300 dní...) na podporu svých snah, ev. alespoň na znepříjemnění mého nového života.
Přítel by chtěl být legálním otcem, já bych ráda počkala až na dobu po jeho rozvodu.
Nechci už s manželem absolvovat žádný soud, nechci dokonce, aby o mém těhotenství věděl a mám pocit, že před zákonem nemám naprosto žádnou ochranu. Dokonce i pro přiřazení křestního jména prý potřebuji jeho souhlas.
Na soc. dávky nemám nárok - má velmi vysoký příjem, nechal si náš jediný movitý majetek a rozvede se jen za předpokladu, že si s dcerou nebudeme na nic dělat nárok. 18 leté dceři oznámil, že ji od její plnoletosti snižuje výživné téměř na polovinu.
Pobírám částečný invalidní důchod (18let) a nemocenskou (z polovičního úvazku na dobu urč.) - i tak jsme pod životním minimem - dotuje nás přítel.

Chápu, že jsem si svou situaci způsobila sama, ale to nic nemění na tom, že bych to za normálních okolností byla schopná řešit (kdyby se s manželem dalo dohodnout na rozvodu a nekladl neustálé překážky a kdyby se můj přítel, který se svou ženou nežije mnoho let, nechoval vůči ní submisivně-čekání na dohodu).
Sama jsem schopná nést následky, ale nevím, jak ochránit svou dospělou studující dceru a své nenarozené dítě před podle mého názoru pro nás znevýhodňujícími právními následky.
Připadá mi, že zákon straní jednoznačně mému manželovi, který nás zbavil téměř všech prostředků, nechodí k soudu a teď mi patrně znemožní žít i nový život. I dlouhé lhůty u soudu nám znemožňují normální život...

Připadám si před zákonem a mezi oběma muži jako rukojmí, nechci čekat, co udělají, ale nenacházím řešení, jak moci své dítě legálně vychovávat sama (to považuji zatím pro dítě a jeho bezpečnost za nejvýhodnější).