Otázka
Odpověď
Hlídání přes den
20.11.2003 17:47:38 Jana V., desetiměsíční syn
Vážená paní doktorko,
máme 10ti měsíčního syna, je to velice pohodové, bezproblémové dítě, nikdy neplakal, od narození dobře spí, má velkou chuť k jídlu a sní všechno, co se mu předloží. V 11ti týdnech byl neuroložkou označen za hyperkinetické dítě (v té době se už převracel ze zad na bříško a zpět), naše dětská doktorka mu píše do karty "hyperaktivní". V pěti měsících se stavěl a lezl, v šesti chodil kolem nábytku, teď začíná sám chodit.
Od malička je zvyklý na cizí lidi, myslím, že je dostatečně kurážný a nebojí se. Nejsem na MD, pracuji, malého hlídá přes den babička s dědečkem. Pracuji sice doma, ale máme extrémně malý byt (garsonka 18m čtverečních) a tak je nemožné, aby ho prarodiče hlídali u nás. Berou si ho k sobě domů, což je pro malého lepší, protože po 3+1 se mu rozhodně běhá a leze lépe než po naší "králíkárně". Poslední dobou si ale začínám všímat, že babička a děda u něj mají větší autoritu než manžel a já. Víc si k nám dovolí a nikdy neposlechne, i když babička tvrdí, že na její "ne" a "nesmíš" reaguje. Chodí k nim rád, a když se vrací, je na něm vidět, že rád vidí i mne a manžela, směje se, mazlí. Bojím se ale, že by tak častý pobyt s prarodiči mohl mít vliv na jeho pozdější vztah k rodičům. Konkrétně ke mně. Když mi byl rok, šla moje matka do práce a hlídala mne babička, a dodnes mám k babičce vztah jako k matce a k matce spíš jako ke starší kamarádce. Nevím, jak to vyřešit. Chtěla bych se synem trávit víc času, ale nemohu si dovolit nepracovat a s ním doma práci prostě nezvládnu. V našem bytě není možné ho chvíli nehlídat, navíc už umí otvírat šuplíky, skříně, troubu atd. V postýlce si vyhraje chvilku, pak začne plakat, natahovat ručičky a volat "máma". Ani ohrádku není kam dát. Tenhle týden končím s prací a začnu zase až po Novém roce, to bude synovi přesně rok; a zase budu potřebovat hlídání. Jak dalece může takové odloučení narušit vazby dítěte k matce? Existuje nějaký recept, jak možné následky u takhle malého dítěte zmírnit? Kdybychom měli větší byt, alespoň dva pokoje, dala by se celá věc řešit (malý by zůstal s babičkou doma a měl by zároveň k dispozici i mne), takhle je to nereálné. Nechci synovi nijak ublížit. Poradíte mi?
máme 10ti měsíčního syna, je to velice pohodové, bezproblémové dítě, nikdy neplakal, od narození dobře spí, má velkou chuť k jídlu a sní všechno, co se mu předloží. V 11ti týdnech byl neuroložkou označen za hyperkinetické dítě (v té době se už převracel ze zad na bříško a zpět), naše dětská doktorka mu píše do karty "hyperaktivní". V pěti měsících se stavěl a lezl, v šesti chodil kolem nábytku, teď začíná sám chodit.
Od malička je zvyklý na cizí lidi, myslím, že je dostatečně kurážný a nebojí se. Nejsem na MD, pracuji, malého hlídá přes den babička s dědečkem. Pracuji sice doma, ale máme extrémně malý byt (garsonka 18m čtverečních) a tak je nemožné, aby ho prarodiče hlídali u nás. Berou si ho k sobě domů, což je pro malého lepší, protože po 3+1 se mu rozhodně běhá a leze lépe než po naší "králíkárně". Poslední dobou si ale začínám všímat, že babička a děda u něj mají větší autoritu než manžel a já. Víc si k nám dovolí a nikdy neposlechne, i když babička tvrdí, že na její "ne" a "nesmíš" reaguje. Chodí k nim rád, a když se vrací, je na něm vidět, že rád vidí i mne a manžela, směje se, mazlí. Bojím se ale, že by tak častý pobyt s prarodiči mohl mít vliv na jeho pozdější vztah k rodičům. Konkrétně ke mně. Když mi byl rok, šla moje matka do práce a hlídala mne babička, a dodnes mám k babičce vztah jako k matce a k matce spíš jako ke starší kamarádce. Nevím, jak to vyřešit. Chtěla bych se synem trávit víc času, ale nemohu si dovolit nepracovat a s ním doma práci prostě nezvládnu. V našem bytě není možné ho chvíli nehlídat, navíc už umí otvírat šuplíky, skříně, troubu atd. V postýlce si vyhraje chvilku, pak začne plakat, natahovat ručičky a volat "máma". Ani ohrádku není kam dát. Tenhle týden končím s prací a začnu zase až po Novém roce, to bude synovi přesně rok; a zase budu potřebovat hlídání. Jak dalece může takové odloučení narušit vazby dítěte k matce? Existuje nějaký recept, jak možné následky u takhle malého dítěte zmírnit? Kdybychom měli větší byt, alespoň dva pokoje, dala by se celá věc řešit (malý by zůstal s babičkou doma a měl by zároveň k dispozici i mne), takhle je to nereálné. Nechci synovi nijak ublížit. Poradíte mi?
V její náručí
