Rodičovská výbušnost

Dobrý den,
chtěla jsem se poradit ohledně mé výbušnosti.
Mám 3,5 letou dceru a dá se řici, že každý den na ní vztekle křičím. Nepamatuji se, že bych něco podobného ve svém životě zažívala, než jsem se stala matkou.
Nedá se ani říct, že by to bylou chybou Adrianky - určitě se chová jako každé jiné dítě - courá se, nechce se oblékat, stále jí kape jídlo na všechny strany, stále si škrábe ekzém na rukách, neumí dýchat nosem, když má něco najít tak se jí to většinou nepovede, i když jí učím, dávat věci na stejné místo - nemůžu si pomoct a i když vím, že chci po ní moc, stejně mě to vytočí, že to musím stále opakovat dokola. Je mi potom moc líto, že řvu na dítě.
Pochybuji i o tom, když mi někdo řekne - no jo to je proto, že jsi sní celej den doma, ale když A. odjede k babičce na týden - tak u mě nastane klid, své dny si řídím podle sebe, můžu si všude zajít, ale není to ono bez dítěte, které mi v současnosti dává smysl života. I když se nemohu na Ä. dočkat a těším se na ní, tak po prvním dnu jejího návratu se už rozčílím. Máme zase nový problém - musíme se sžít a já zapadnout do starých kolejích rutiny.
Chtěla bych se naučit zvládat můj vztek, abych jej samozřejmě nepředávala dále.
Když s Adriankou podnikáme nějaký program, tak jsme většinou obě spokojené, jenže přece kvůli tomu, že se nedokážu ovládat nebudeme celé dny trávit mimo domov.
Velmi děkuji
S pozdravem Vendula Dvořáková