Re: Svéhlavička

Dobrý den, Markéto,
berte prosím mé úvahy jako náměty, z nichž jen některý se týká zrovna Vaší situace, a jen něco si vyberete,
první, co mě napadá, že by bylo na místě vyšetření u dětského psychologa. Buď v pedagogicko psychologické poradně, kam patříte místem bydliště, adresu a kontakt by věděl dětský lékař, paní učitelka nebo jsou v telefonním seznamu, a vyšetření je většinou zcela zdarma, nebo mi napište na mail dyscentra, dyscentrum@atlas.cz, a můžete si dohodnout návštěvu u nás, vyšetření je placené. Jestli jste z Prahy, mohla bych Vám nabídnout pro dceru individuální psychoterapii hrou nebo, dá-li se dohromady víc dětí, ve druhém pololetí terapii skupinovou.
Dále by mohlo být zajímavé i srovnání s druhými dětmi, paní učitelky si na dcerku stěžují, nebo ji považují za dítě, jehož chování není nijak nápadné nebo nepříjemně vybočující, nepíšete, že by nosila poznámky ze školy…?
Jak na ty dceřiny „akce“ reagujete, co uděláte, řeknete… někdy je, bohužel, „vytočení“ rodiče jediný způsob, jak děti od velmi zaměstnaných rodičů mohou získat „dost silnou“ reakci, pocit, že jsou viděny, vnímány, že mohou mít aspoň nějaký vliv na to, co se děje okolo a s nimi samými. Míra pozornosti a intenzita reakcí okolí, kterou jednotlivé děti potřebují ke zdravému vývoji své osobnosti je velmi individuální.
Nevím, co je Vaše práce, ale mám pocit, že dodržujete pevný rozvrh a den máte opravdu nabitý, a taky je možné, že jste člověk, kterému to tak „sedí“ a vyhovuje. Je ale možné, že Vaše dcera je „stavěná“ odlišně.
Například, osobní tempo a charakteristický osobní rytmus jsou velmi individuální, a obtížně ovlivnitelné.
Pokud by, hypoteticky, maminka byla člověk, který je rychlý, netrpělivý, a měla dítě, které je pomalé, může od začátku jejich vztahu docházet ke konfliktům, a dítě, nedokáže-li maminka v interakci s ním zvolnit a naladit se na ně, si může neustále připadat „samo“, maminka nikdy není opravdu s ním, ale vždycky aspoň o trochu „napřed“ a tedy, časově, jinde. Dítě může být také ve stresu, protože jeho tempo pro maminku nikdy nebude „v pořádku“, pro ni je pomalé, ale ono vlastně „pro sebe“ pořád spěchá... Takových nenápadných, ale dlouhodobě a každodenně působících nedorozumění, nepříjemností může být ve vztazích mezi dětmi a rodiči celá řada, záleží na jejich míře, zda se neprojeví nijak negativně nebo zda se projeví např. v nějakou nápadností v chování dítěte nebo se objeví nějaký somatický příznak.
Často je velmi náročné sladit potřeby a nastavení jednotlivých členů rodiny, ale myslím, že poměrně dlouhou dobu je to spíš dospělý, kdo může provést rozumovou úvahu a „ladit se“ na potřeby svého dítěte. Je jasné, že jsou situace, kdy to tak zcela nejde, např. maminka živí sama rodinu… tyto situace ale nejsou optimální, a i když řada dětí a rodičů je zvládne celkem v pohodě, pro jiné mohou představovat přinejmenším zvýšenou zátěž.
Navíc, jedináčkům se často stává, že celá rodina jaksi předpokládá, že se snadno podřídí ustálenému rytmu života dospělých. V rodinách, kde je více dětí to dospělí mívají „o něco komplikovanější“.
Píšete, že jste se dceři snažila usnadnit nástup do školky, a umožňovali jste jí dřívější páteční odchody. Mám ale z Vaší formulace pocit, že to vlastně nebylo řízeno jejími skutečnými potřebami, ale že jste to stanovila Vy, možná už dopředu, asi tak, jak jste si myslela, že by to pro dcerku mohlo být dobré. Myslím, že je dobře, že jste se snažila myslet na její potřeby a chápu, že možná už tyto časové úlevy, které jste dcerce poskytla, byly pro Vás náročné, když jste chtěla ve své práci pokračovat na určité úrovni. Tuhle otázku řeší většina zaměstnaných maminek. Ale na druhou stranu je možné, že Vaše dcera by potřebovala, abyste jí toho času poskytli ještě více.

Další věc, která mě napadá, že si dcera a babička prostě příliš „nesednou“, a pak by možná bylo řešením najít si nějakou paní nebo dívku na hlídání, nebo, pokud je ve škole dobrá družina a kroužky, které by holčičku bavily, by bylo možné, aby zůstávala nějakou dobu v družině.
Babička je Vaše maminka, nebo manželova? Možná by ten, koho babička vychovávala, když byl malý, mohl přijít na to, zda je vhodné, aby babička Vaši dceru hlídala, zda si mohou rozumět.
Byli jste ve shodě, když babička opouštěla zaměstnání nebo to byl trochu nátlak z Vaší strany… Možná přijdete na další věci, které by mohly být důležité.
Přeju Vám, aby to dobře dopadlo
Mgr. Silvie Nedvědová