Nespokojenost se školkou

Chtěla bych se podělit o podivnou zkušenost ze školky.
Bydlím ve městě, kde za komunistické éry byla velká základna ruské armády...V dnešní době v bývalém vojenském prostoru bydlí mladé rodiny...Města v okolí zrenovovaly paneláky a tak se tam prostě nastěhovala spousta mladých lidí a s nimi samozřejmě i děti :o) Jenže školka je tu jen jedna a míst v ní jen 70. Každý rok se do ní hlásí kolem 240 prcků a přijato jich je tak málo. Do školky berou přednostně jen děti zaměstnaných matek a v den nástupu musí být děcku 3 a více let. Mojí malou holčičku do školky nevzali, protože se nalodila (asi k její škodě) až v říjnu, tudíž jí v září bylo "málo". Protože jsem zaměstnaná matka a ještě ke všemu "samoživitelka", rodiče mám ještě pracující, nikoho jiného na hlídání nemám. Jednak si to nemůžu dovolit finančně, jednak není jednoduché sehnat někoho spolehlivého. Město vyšlo maminkám, jejichž děcko nebylo vzato do školky z důvodu věku vstříc a zřídilo v dětském domově jednu třídu, tzv. denní stacionář. Vlk se nažral a koza zůstala celá, protože tam jsou děti od 1 roku do 5ti let, tím pádem paní učitelka, která je na všechny ty děti bohužel sama, nemůže mít pro všechny stejný program...Jednoleté dítě těžko bude malovat a pětileté těžko bude stále dokola stavět kostky a dělat "bác". Je to škoda. Moje tříletá dcera je takový mámin mazlíček, taková jak se říká "mámina prdelka". Je to křehká duše, velice citlivý človíček. Moje starší dcera neměla s příchodem do školky žádný problém, je to takový typ dítěte, co příjde mezi cizí a hned se ptá, jak ty se jmenuješ a pojď budeme si hrát...Nestydí se před cizími dětmi, je prostě průbojná. Moje mladší nejdřív jen tak pokukuje, pozoruje a zapojuje se opatrně...
Bylo mi řečeno, že ji mam dávat do toho stacionáře nejdřív hodinu, třeba týden, pak dvě hodiny, pak dopoledne a tak jako pomaloučku jí zvykat...Ze začátku tam byla "teta" už v důchodovém věku, moc přijemná paní, dělala pečovatelku v dětském domově přes 30 let, Žanynka byla úplně v pohodě celý týden, do školky se těšila... Protože ta "babičková učitelka" jak jí Žanynka říká je čerstvě v důchodu, pracuje na půl úvazku...Proto jí po týdnu vystřídala "teta", ve věku zhruba 25 let...A to byl konec...Žanynka se mi začala budit ze spaní s pláčem a pořád opakovala, že si pro ní nepříjdu...
Nevím, co se ve školce stalo, mám takový pocit, že třeba nechtěla sníst svačinku a paní učitelka v dobré víře třeba podotkla, když to nesníš, maminka nepříjde. Myslím, že to nebylo úmyslné, ale asi si to moje malá vyložila po svém. Ptala jsem se na to té mladé učitelky, ale odpověděla že nic takového neříkala...Od toho okamžiku Žanynka ve školce hrozně pláče, nechce tam být.. Učitelka za mnou přišla, že malá potřebuje psychologa a abych jí do školky přestala dávat a rozmyslela si, zda nezůstat doma...Připadá mi to docela nelogické...a smutné... Není moje vina, že jí ve školce tahle maldá učitelka nedokáže zaujmout tak, aby neplakala. Musela jsem absolvovat trapný pohovor s paní ředitelkou, kde jsem řekla, že moje dcera je zcela zdravá a normání, a že nechápu, proč by měla zůstat doma, když s dětmi venku na písku si hraje zcela normálně, mezi cizí se sice zapojuje pomalu a opatrně, ale zapojuje, podle mě psychologa potřebuje paní učitelka a ne moje dítě...Navíc není žádná sláva trávit léta na mateřské dovolené a žít se dvěma malými dětmi na sociálních dávkách...Bez práce to nezvládnu... Mám sice práci, že nemusím dojíždět každý den, v podstatě pracuju doma na počítači pro několik firem, ale mít obě děti doma, neudělám nic...Byla jsem ochotna chodit do školky s Žanynkou, aby mě tam viděla...Paní ředitelka to schválila, ale musela jsem čekat v šatně. Nesměla jsem k ní do třídy...
ta mladá paní ueitelka nechala Žanynku celou tu hodinu sedět na gauči a plakat...Prostě jí tam nechce, taxi jí nevšímá...
Ptala jsem se té "babičkové", kdy bude "sloužit" protože na tu Žanynka reaguje úplně v pohodě. Ta mladší paní učitelka se na mě osopila, že prej degraduju její práci, ona že je tam celý den každý den a paní Maruška jen někdy, tak ať se pripravím na to, že Žanynka zas bude plakat. Odpověděla jsem jí, že plakat bude, protože ona jí nechá plakat...
Člověk se musí přes skleněné dveře dívat, jak tam ta maličká osůbka sedí, hlavičku zhroucenou do dlaní a pláče tak usedavě...:o( Že prý se Žanynka do ničeho nezapojuje, nespolupracuje, nechce jíst, pít a tak...
Seděla jsem tam takhle jen jednou, podruhé jsem otevřela dveře a zavolala Žanynku ke mně, stála půl hodiny mezi mýma nohama, děti cvičili, tak jsem jí něco šeptala do ouška a asi napotřetí se sama k těm dětem přidala...Po "svačince" si ji beru domů, takže vlastně tráví ve školce jen hodinu...ale musí mě vidět mezi dveřmi. Když je tam ta "babičková" paní učitelka, Žanynka je v pohodě a já můžu jít domů...
Nechci schazovat mladou paní učitelku, že dělá něco špatně...Ale když jsem tak seděla v té šatně...
"Babička" drží děti za ruku a třeba čtvrt hodiny s nima chodí po třídě, pochodujou do rytmu básniček a říkadel, kolo kolo mlýnský a jak se seje mák...Děti jsou zabavený a napodobujou jí, smějou se a skotačí...
Mladá paní učitelka je posadí na gauč a půl hodiny předčítá pohádku třeba o Popelce, ale stylem, že by to mohlo poslouchat desetileté dítě..Dvouleté těžko...Děti se nudí:o((
Je tam malá holčička co vstupem do třídy přestane mluvit...S maminkou v šatně mluví normálně, ve třídě ani slovíčko. Ale dělá co se po ní chce...
Mladá paní učitelka vyvolává děti, aby říkali básničky a když vyvolá tuhle "nemluvící" tak jí potom řekne třeba...tobě nezatleskáme, když nemluvíš...Smutný, že jo???
Každý má jiný přístup k dětem, každé dítě má jiný přístup k dospělým...
NEbylo mi dovoleno byť jen sedět ve třídě, nedělat nic...Jen tam být, aby měla jistotu, že je tam někdo, koho zná...Mohla bych tam být třeba celý měsíc, co já vím.
Podle mě by si zvykla na "cizí" děti i na paní učitelku. Pak bych mohla do té jejích slavné šatny a nebo bych mohla říct, že jdu prostě nakoupit a po obědě příjdu...Zrovna tak to říkám, když je tam "babička". Žanynka ví, že se pro ni vrátím...
NEchápu...Opravdu nechápu a je mi z toho smutno...
Dle méh názoru postupují jak paní učitelka, tak paní ředitelka podle nějakých starých metod...Traumatizují dítě, které je fixováno na maminku víc než ty ostatní..
Každé děcko je přeci jiné, proč mi nevyjdou vstříc, aby dítě z toho vyšlo co nejlépe???
JE škoda, že je tady jen jedna školka a ke všemu taková s prominutím "pitomá"...
Psychologa opravdu nepotřebujeme a obvinit dítě je to nejjednodušší...
Nevím, co s tím...Doma zůstat nechci, hlídání si nemůžu dovolit, taxe jen modlim, aby je to se mnou nepřestalo bavit a neřekli mi, že takhle to prostě dál nejde...Nevím, co bych dělala, rozhodně ale vím, že budu hájit zájmy mého dítěte a nenechám ho někde sedět v koutku a brečet pro mámu jen proto, že paní učitelka nesnese sebekritiku nebo se jí nelíbí můj obličej, nebo se prostě chce mstít na mém dítěti bůhví proč...
Je to moje dítě...
A teď babo raď...
Díky za přečtení...
Stáňa