Otázka
Odpověď
Re:Osvěta
16.2.2004 19:15:20 MUDr. Ivan Fales
Vážená Petrano,
na váš příspěvek se mi odpovídá pochopitelně těžko. Vyjadřovat se konkrétně k situaci ve VFN v Praze je pro mne samozřejmě složité. Ale v zásadě až na pár věcí vystihujete situaci, která tak byla, či částečně ještě je. Chtěl bych ale odpovědět obecně, protože současný stav na některých pracovištích obecné kořeny má.
Když jsme začínali v roce 1996 a shodou okolností s porodnicí VFN, byla tato spolupráce založena na obrovské euforii. Jednak z něčeho nového, jednak z konání "dobré věci". Postupně jsme se rozšiřovali a z celého projektu se stala rutina. Prorodnice na spolupráci s námi přistupují z několika důvodů. Jednak proto, že vy nastávající maminky chcete pupečníkovou krev darovat či proto, že se chtějí porodnice odlišit nebo proto, že jim ten projekt připadá správný. Většinou je to kombinace všeho.
Za sedm let fungování projektu se situace ve zdravotnictví stala ještě více složitou a většina lidí v něm pracujících začala postupně ztrácet zájem dělat kromě své nijak zvlášť ohodnocené náročné práce ještě další neplacenou vůbec. Práce pro projekt v rámci porodnic není nijak honorována. Je to naprosto pochopitelné a nelze nikomu nic vyčítat. U nás je situace úplně jiná, než třeba v Německu, kde sice v rámci jednoho projektu také pracují všechna odběrová centra zdarma, ale základní příjem pracovníků ve zdravotnictví je tam v úplně jiné třídě. Tam jde už skutečně hlavně o prestiž. Jinde, třeba v USA je finanční rozpočet New York Cord Blood Bank tak velký, že má své normální zaměstnance, kteří pro ni krev odebírají.
Pochopitelně není situace ve všech porodnicích u nás stejná. Obecně je situace vždy spíš horší ve velkých nemocnicích, než v menších. To má ale také spoustu dalších příčin, například více různých projektů, komplikovanější porody, velké množství rodiček a málo personálu atd. Nechci ani trochu paušalizovat.
V současnosti se situace ještě zhorší, protože s příchodem komerčních bank pupečníkové krve (odběry pro vlastní použití) se hodnota dobrovolné práce pro náš projekt ještě více devalvuje. Lékař, který komerční odběr s maminkou dohodne, stejně jako ten, kdo odběr provede dostávají nemalou finanční odměnu (3000+1200). Tomu nemůžeme nikdy konkurovat, protož ebychom velkou část peněz dávali jen na odměny.
Co s tím? Snažíme se to řešit. Máme dvojí plán, který budeme postupně realizovat v tomto roce. Pak budeme moci i více žádat a jednou z věcí bude i změna organizace projektu v jednotlivých porodnicích.
Tento projekt má své místo. Pomohl zachránit několik životů a věříme, že další ještě zachrání. A dokud nepřijde něco nového, budeme se snažit, aby existoval projekt dál. Za to děkujeme Vám dárkyním, našim partnerům a v neposlední řadě všem, kteří pro projekt pracují a to bez nároku na odměnu.
Děkujeme
Mějte se hezky
Ivan Fales
na váš příspěvek se mi odpovídá pochopitelně těžko. Vyjadřovat se konkrétně k situaci ve VFN v Praze je pro mne samozřejmě složité. Ale v zásadě až na pár věcí vystihujete situaci, která tak byla, či částečně ještě je. Chtěl bych ale odpovědět obecně, protože současný stav na některých pracovištích obecné kořeny má.
Když jsme začínali v roce 1996 a shodou okolností s porodnicí VFN, byla tato spolupráce založena na obrovské euforii. Jednak z něčeho nového, jednak z konání "dobré věci". Postupně jsme se rozšiřovali a z celého projektu se stala rutina. Prorodnice na spolupráci s námi přistupují z několika důvodů. Jednak proto, že vy nastávající maminky chcete pupečníkovou krev darovat či proto, že se chtějí porodnice odlišit nebo proto, že jim ten projekt připadá správný. Většinou je to kombinace všeho.
Za sedm let fungování projektu se situace ve zdravotnictví stala ještě více složitou a většina lidí v něm pracujících začala postupně ztrácet zájem dělat kromě své nijak zvlášť ohodnocené náročné práce ještě další neplacenou vůbec. Práce pro projekt v rámci porodnic není nijak honorována. Je to naprosto pochopitelné a nelze nikomu nic vyčítat. U nás je situace úplně jiná, než třeba v Německu, kde sice v rámci jednoho projektu také pracují všechna odběrová centra zdarma, ale základní příjem pracovníků ve zdravotnictví je tam v úplně jiné třídě. Tam jde už skutečně hlavně o prestiž. Jinde, třeba v USA je finanční rozpočet New York Cord Blood Bank tak velký, že má své normální zaměstnance, kteří pro ni krev odebírají.
Pochopitelně není situace ve všech porodnicích u nás stejná. Obecně je situace vždy spíš horší ve velkých nemocnicích, než v menších. To má ale také spoustu dalších příčin, například více různých projektů, komplikovanější porody, velké množství rodiček a málo personálu atd. Nechci ani trochu paušalizovat.
V současnosti se situace ještě zhorší, protože s příchodem komerčních bank pupečníkové krve (odběry pro vlastní použití) se hodnota dobrovolné práce pro náš projekt ještě více devalvuje. Lékař, který komerční odběr s maminkou dohodne, stejně jako ten, kdo odběr provede dostávají nemalou finanční odměnu (3000+1200). Tomu nemůžeme nikdy konkurovat, protož ebychom velkou část peněz dávali jen na odměny.
Co s tím? Snažíme se to řešit. Máme dvojí plán, který budeme postupně realizovat v tomto roce. Pak budeme moci i více žádat a jednou z věcí bude i změna organizace projektu v jednotlivých porodnicích.
Tento projekt má své místo. Pomohl zachránit několik životů a věříme, že další ještě zachrání. A dokud nepřijde něco nového, budeme se snažit, aby existoval projekt dál. Za to děkujeme Vám dárkyním, našim partnerům a v neposlední řadě všem, kteří pro projekt pracují a to bez nároku na odměnu.
Děkujeme
Mějte se hezky
Ivan Fales
V její náručí
