Otázka
Odpověď
Re:Uchování PK pro vlastní potřebu dítěte
17.2.2004 1:24:22 MUDr. Ivan Fales
Vážený Ondro,
otázka "komerčních odběrů" má spoustu úskalí. My se k dané otázce budeme podrobně postupně vyjadřovat na našich internetových stránkách (www.bpk.cz) a různých fórech, bude-li zájem. V tuto chvíli nebudu polemizovat s tím, zda je nápad nechat si zamrazit buňky smysluplné konkrétně pro Vaši rodinu, to nechme na jindy, kontaktujte mne kdyžtak přímo, budete-li to považovat za potřebné. Moje adresa je na našich stránkách. Chci napsat alespoň krátce něco přímo k Vašim dotazům:
1/ vlastní buňky k transplantaci se tady používají už dávno. Jedná se o tzv. autologní transplantaci. Výstižnější název by možná byl Vysokodávkovaná chemoterapie s převodem krvetvorné tkáně. Nejde o nic jiného, než že se nemocnému odeberou jeho vlastní buňky po léčbě, před její závěrečnou fází. Při závěrečné fázi se danému člověku podá taková dávka léku, která zlikviduje jeho krvetvorbu. Po léčbě se mu jeho krvetvorba vrátí dříve odebranými buňkami. Má to spoustu svých úskalí atd. Co se týče pupečníkové krve, její využití v tomto směru není moc časté. Pravděpodobnost použití autologně se totiž v seriózním tisku odhaduje na 1:20000. Takže těch použití je málo, vzhledem k množství zamražených štěpů, kterých celosvětově může být tak kolem 140000-160000. Takže by mělo být popsáno 8 takových případů. Pravda je, že není. Ale to nic neznamená. Nevýhoda je, že v případě postupné léčby - tedy postupného podávání štěpu - té pupečníkové krve zatím není dostatek. Takže nutnost odebrat buňky ještě před zahájením agresivní části léčby tím pravděpodobně nemizí.
Mám-li odpovědět ale přímo na Váš dotaz - ano použití autologních buněk u nás je běžné. Do patřičné nemocnice budete doporučeni, autologní transplantace se nedělají všude, je to výkon, který má nemalá rizika. Děti se u nás autologně transplantují v zásadě jen ve FN Motol a částečně ve FN Brně-Bohunicích, pokud se nemýlím.
Mnohem závažnější otázka ovšem nastává ve chvíli, kdy se zeptáte, zda by dotyčný lékař ty buňky použil. Kdo mu zaručí, že ty buňky byly zpracovány správně atd. Není to jednoduchá otázka. Naše oddělení například zpracovává štěpy běžně a podílí se zhruba na polovině všech transplantací krvetvorné tkáně u nás. Podléháme určitým regulím atd. Ale co ta komerční banka? V USA je to vyřešeno systémem akreditací, ty jsou ale v Evropě zcela na počátku. To jen na okraj (ale důležitý). Co když se to nepovede, lékař za to nebude chtít ručit. Bude to pravděpodobně čistě na Vás.
2/ použití u sourozenců je překvapivě lepší, alespoň z našeho pohledu, než pro vlastní použití. Pokud máte v rodině nemocné dítě, je odběr pupečníkové krve krok racionální, záleží samozřejmě na onemocnění. Pravděpodobnost úplné shody, ve všech znacích, je mezi sourozenci 25%, pravděpodobnost poloviční shody je 50%. U rodičů je 100% pravděpodobnost shody v polovině znaků (od každého rodiče dostane dítě půlku). Ale to je vše. Prarodič má 50% šanci na shodu v polovině znaků. Ale!! transplantace s polovinou znaků se dělají ve chvíli zoufalství, riziko je obrovské. Navíc v této chvíli pupečník většunou neposkytuje pro transplanatce dostatek buněk. Metodika rozmnožení buněk není ještě řádně vyzkoušená a zavedená a bude to ještě pár let trvat. Navíc není zadarmo. Kdo to zaplatí? Jsou to statisícové částky a je otázka, kdy by případně pojišťovny přistoupily k platbě atd.
3/ otázka perspektivy dalšího použití je také složitá. Výzkum v tomto směru je velmi nadějný. Ale stejně tak probíhá výzkum v oblasti využití buněk přítomných i v dospělosti. V současnosti mediálně vděčná léčba u infarktu či u mozkomíšní léze se provádí pomocí buněk z kostní dřeně pacienta. A o výsledcích se dá jedině spekulovat a rozhodně bych varoval alespoň pro současnost před přehnaným očekáváním. Ta cesta bude ještě dlouhá. Výzkum bude probíhat určitě více směry. Musíte si uvědomit, že i kdyby si buňky nechalo zamrazit 5 či 10 procent rodičů, bude tu stále ohromné množství lidí bez uschovaných buněk a pro ně se bude vyvíjet také buněčná terapie. Takže bych viděl budoucnost spíše buď ve využití buněk přítomných v těle v dospělosti nebo pěstováním speciálně upravených buněk atd. ale to je jenom odhad.
Ale zase je důležité zvážit, kdy by ty buňky byly zapotřebí (například infarkt do čtyřiceti je málo pravděpodobný), jaká je možnost použití u přibuzných atd.
Tedy souhrnem. Vypadá to, že pravděpodobnost použití je v současnosti někde kolem 1:20000 do 20 let. Možná se pravděpodobnost časem zvýší, ale nepředpokládal bych, že razantně. Záleží jen na úvaze dotyčné rodiny, zda tato pravděpodobnost je vysoká a stojí za vydananou částku, či ne. Vývoj se nezastaví v žádném směru.
S pozdravem
Ivan Fales
otázka "komerčních odběrů" má spoustu úskalí. My se k dané otázce budeme podrobně postupně vyjadřovat na našich internetových stránkách (www.bpk.cz) a různých fórech, bude-li zájem. V tuto chvíli nebudu polemizovat s tím, zda je nápad nechat si zamrazit buňky smysluplné konkrétně pro Vaši rodinu, to nechme na jindy, kontaktujte mne kdyžtak přímo, budete-li to považovat za potřebné. Moje adresa je na našich stránkách. Chci napsat alespoň krátce něco přímo k Vašim dotazům:
1/ vlastní buňky k transplantaci se tady používají už dávno. Jedná se o tzv. autologní transplantaci. Výstižnější název by možná byl Vysokodávkovaná chemoterapie s převodem krvetvorné tkáně. Nejde o nic jiného, než že se nemocnému odeberou jeho vlastní buňky po léčbě, před její závěrečnou fází. Při závěrečné fázi se danému člověku podá taková dávka léku, která zlikviduje jeho krvetvorbu. Po léčbě se mu jeho krvetvorba vrátí dříve odebranými buňkami. Má to spoustu svých úskalí atd. Co se týče pupečníkové krve, její využití v tomto směru není moc časté. Pravděpodobnost použití autologně se totiž v seriózním tisku odhaduje na 1:20000. Takže těch použití je málo, vzhledem k množství zamražených štěpů, kterých celosvětově může být tak kolem 140000-160000. Takže by mělo být popsáno 8 takových případů. Pravda je, že není. Ale to nic neznamená. Nevýhoda je, že v případě postupné léčby - tedy postupného podávání štěpu - té pupečníkové krve zatím není dostatek. Takže nutnost odebrat buňky ještě před zahájením agresivní části léčby tím pravděpodobně nemizí.
Mám-li odpovědět ale přímo na Váš dotaz - ano použití autologních buněk u nás je běžné. Do patřičné nemocnice budete doporučeni, autologní transplantace se nedělají všude, je to výkon, který má nemalá rizika. Děti se u nás autologně transplantují v zásadě jen ve FN Motol a částečně ve FN Brně-Bohunicích, pokud se nemýlím.
Mnohem závažnější otázka ovšem nastává ve chvíli, kdy se zeptáte, zda by dotyčný lékař ty buňky použil. Kdo mu zaručí, že ty buňky byly zpracovány správně atd. Není to jednoduchá otázka. Naše oddělení například zpracovává štěpy běžně a podílí se zhruba na polovině všech transplantací krvetvorné tkáně u nás. Podléháme určitým regulím atd. Ale co ta komerční banka? V USA je to vyřešeno systémem akreditací, ty jsou ale v Evropě zcela na počátku. To jen na okraj (ale důležitý). Co když se to nepovede, lékař za to nebude chtít ručit. Bude to pravděpodobně čistě na Vás.
2/ použití u sourozenců je překvapivě lepší, alespoň z našeho pohledu, než pro vlastní použití. Pokud máte v rodině nemocné dítě, je odběr pupečníkové krve krok racionální, záleží samozřejmě na onemocnění. Pravděpodobnost úplné shody, ve všech znacích, je mezi sourozenci 25%, pravděpodobnost poloviční shody je 50%. U rodičů je 100% pravděpodobnost shody v polovině znaků (od každého rodiče dostane dítě půlku). Ale to je vše. Prarodič má 50% šanci na shodu v polovině znaků. Ale!! transplantace s polovinou znaků se dělají ve chvíli zoufalství, riziko je obrovské. Navíc v této chvíli pupečník většunou neposkytuje pro transplanatce dostatek buněk. Metodika rozmnožení buněk není ještě řádně vyzkoušená a zavedená a bude to ještě pár let trvat. Navíc není zadarmo. Kdo to zaplatí? Jsou to statisícové částky a je otázka, kdy by případně pojišťovny přistoupily k platbě atd.
3/ otázka perspektivy dalšího použití je také složitá. Výzkum v tomto směru je velmi nadějný. Ale stejně tak probíhá výzkum v oblasti využití buněk přítomných i v dospělosti. V současnosti mediálně vděčná léčba u infarktu či u mozkomíšní léze se provádí pomocí buněk z kostní dřeně pacienta. A o výsledcích se dá jedině spekulovat a rozhodně bych varoval alespoň pro současnost před přehnaným očekáváním. Ta cesta bude ještě dlouhá. Výzkum bude probíhat určitě více směry. Musíte si uvědomit, že i kdyby si buňky nechalo zamrazit 5 či 10 procent rodičů, bude tu stále ohromné množství lidí bez uschovaných buněk a pro ně se bude vyvíjet také buněčná terapie. Takže bych viděl budoucnost spíše buď ve využití buněk přítomných v těle v dospělosti nebo pěstováním speciálně upravených buněk atd. ale to je jenom odhad.
Ale zase je důležité zvážit, kdy by ty buňky byly zapotřebí (například infarkt do čtyřiceti je málo pravděpodobný), jaká je možnost použití u přibuzných atd.
Tedy souhrnem. Vypadá to, že pravděpodobnost použití je v současnosti někde kolem 1:20000 do 20 let. Možná se pravděpodobnost časem zvýší, ale nepředpokládal bych, že razantně. Záleží jen na úvaze dotyčné rodiny, zda tato pravděpodobnost je vysoká a stojí za vydananou částku, či ne. Vývoj se nezastaví v žádném směru.
S pozdravem
Ivan Fales
V její náručí
