Pedofilie

Vážená paní doktorko,mám problém,se kterým si nevím rady,prožívám však v poslední době takové duševní utrpení,že jsem se rozhodla požádat o radu odborníka.Jsem vdaná deset let,mám šestiletého a téměř tříměsíčního syna,na obě děti jsme se velmi těšili a oběma se s manželem maximálně a rádi věnujeme.Do nedávné doby bylo vše v naprostém pořádku,radovala jsem se z miminka a rodícího se přátelského vztahu staršího syna k novému bratříčkovi.Před pár dny jsem se ale začala trápit.Stalo se to jednou,když jsem si hrála s miminkem,cítila jsem,že ho velmi miluji,že toužím se ho dotýkat a pusinkovat ho a v tu chvíli mnou projelo přímo sexuální vzrušení.Hrozně mě to vylekalo,jednou jsem totiž četla článek o ženách,které milovaly svoje děti tak,že je pohlavně zneužívaly.Od té doby se neustále pozoruji,co se mnou tělesný kontakt s oběma dětmi vyvolává a čím víc na to myslím,tím více mi připadá,že mě to vzrušuje a ta myšlenka mě úplně ochromuje hrůzou.Došlo to tak daleko,že se bojím miminko rozbalovat,koupat,vyhýbám se pohledu na staršího syna,když je nahý.Předtím se nic takového nedělo,s prvním synkem jsem spala v posteli,koupala se sním,mazlila,denně se mu při očistě dotýkala pohlaví a nic,vůbec nic takového jsem necítila.Vše bylo normální.Sexuálně mě vždy vzrušovali dospělí muži,mám však i milostnou zkušenost se ženou.Vzrušuje mě také představa incestu-otec s dospělou dcerou,ale jen v erotických představách ,a úplně cizí lidé,ke svému otci mám úplně normální vztah.Dětská pornografie ve mě vždy vyvolávala odpor.Tak to je celé moje trápení,manžel vidí příčinu v hormonech,já ale pořád pláču strachy,jestli jsem normální,cítím,že přijdu o rozum,nezmění-li se to.