Poslouchání

Dobrý den, chci se zeptat na něco ohledně mé dvouleté dcery. Je to druhé dítě, její o 3 roky starší sestra je povahově dost jiná - proto možná nevím, jak na ni. Jovanka je od miminka taková velmi stabilní osůbka bez nějakých výkyvů - jako malá jen jedla a spala, nic ji nerozházelo, brzo lezla i chodila. Je velmi obratná a má i dost sílu. A nadále ji nic nerozhází, tedy ani já. Díky své obratnosti se stále a opakovaně dostává do nevhodných a někdy až nebezpečných situací. Samozřejmě to beru tak, že je malá a musím ji mít nonstop pod dohledem, ale v jejím věku už si její starší sestra pamatovala například že ke sporáku se nechodí nebo z vysoké prolézačky neskáče, respektovala, že se nemá hrabat v odpadcích a podobně. Jovance jsme podobné domácí zákazy zredukovali na minimum a na tom se snažíme trvat, ale ono to jaksi nefunguje. Nefunguje důrazné "nene!", nefunguje zvýšení hlasu, dokonce ani plácnutí přes ručičku - prostě jde a zkusí to znova. Pokud ji seberu a odnesu, trochu se naštve, ale hlavně se hned vrátí a snaží se pokračovat. (Tedy stádium, ve kterém její sestra byla v 1 roce). A dělá to dokonce i když se například poraní - rozbije si třeba koleno nebo udělá bouli na hlavě a hrne se znova na stejné místo a chce to dělat znova. Vím, že je dost malá, ale možná na to jdu špatně, třeba je nějaký způsob, jak jí to vysvětlit, ale takhle na mě prostě zvysoka kašle - to, že se na ni rozzlobím , nebo že dávám najevo strach o ni, ji nevyvede vůbec z míry. Můžu s tím něco dělat? (Jinak za to, že není přecitlivělá, jsem spíš ráda.) Děkuji.