Otázka
Odpověď
Jak připravit dítě na hospitalizaci
2.5.2004 19:09:09 Eva Havlová, syn 3roky, dcera 19 měsíců
Vážená paní doktorko,
chtěla bych Vás poprosit o radu, jak mám připravit svého 3letého syna na hospitalizaci (cca 1 týden při odstranění nosní a krčních mandlí, kde mám být s ním) a jak připravit dceru na to, že bude doma beze mně? Jsem v těžké situaci - syn už byl 10 dní v nemocnici loni, kdy dostal silnou mononukleózu - v té době bylo dceři 7 měsíců a já ji kojila, proto se synem byla v nemocnici babička. 3 dny tam vůbec nejedl, plakal a průběh němoci se stupňoval. Tentokrát jsem pevně rozhodnutá, že s ním půjdu já - jsem s ním nejčastěji, je na mě zvyklý, tak snad mu tam budu co platná. Jak mu mám ale vysvětlit, že je to nutné, že tam jdeme pro jeho dobro? Bílých plášťů se od té poslední hospitalizace naprosto děsí....
Ale aby problémům nebyl konec - mladší dcera je na mě poslední dobou dost fixovaná - od vánoc má pro změnu ona mononukleózu, chodíme často na kontroly k dr. a ona při kontaktu s jinými lidmi pláče, vzteká se a zadržuje dech - dr. mi říká, že toto afektivní jednání je u dětí do 2 let běžné, ale mám strach, aby si tu babička s ní věděla rady (na tatínka v tomhle není moc spoleh, protože při pohledu na modrající tvář naší dcery panikaří).
Myslíte, že mi můžete poradit, jak z tohoto začarovaného kruhu - chci dobré pro oba - ale koho upřednostnit - malý potřebuje operaci a s malou tam nemůžu.
Děkuji moc předem za radu. Eva
chtěla bych Vás poprosit o radu, jak mám připravit svého 3letého syna na hospitalizaci (cca 1 týden při odstranění nosní a krčních mandlí, kde mám být s ním) a jak připravit dceru na to, že bude doma beze mně? Jsem v těžké situaci - syn už byl 10 dní v nemocnici loni, kdy dostal silnou mononukleózu - v té době bylo dceři 7 měsíců a já ji kojila, proto se synem byla v nemocnici babička. 3 dny tam vůbec nejedl, plakal a průběh němoci se stupňoval. Tentokrát jsem pevně rozhodnutá, že s ním půjdu já - jsem s ním nejčastěji, je na mě zvyklý, tak snad mu tam budu co platná. Jak mu mám ale vysvětlit, že je to nutné, že tam jdeme pro jeho dobro? Bílých plášťů se od té poslední hospitalizace naprosto děsí....
Ale aby problémům nebyl konec - mladší dcera je na mě poslední dobou dost fixovaná - od vánoc má pro změnu ona mononukleózu, chodíme často na kontroly k dr. a ona při kontaktu s jinými lidmi pláče, vzteká se a zadržuje dech - dr. mi říká, že toto afektivní jednání je u dětí do 2 let běžné, ale mám strach, aby si tu babička s ní věděla rady (na tatínka v tomhle není moc spoleh, protože při pohledu na modrající tvář naší dcery panikaří).
Myslíte, že mi můžete poradit, jak z tohoto začarovaného kruhu - chci dobré pro oba - ale koho upřednostnit - malý potřebuje operaci a s malou tam nemůžu.
Děkuji moc předem za radu. Eva