Počůrávání

Dobrý den, chtěla bych se zeptet na radu ohledně počůrávání mé téměř 3leté holčičky. Na nočník jsme ji nijak zvlášť netrénovali, byla jsem těhotná, pak se předčasně narodil bráška - tak jsme čůrání nijak nehonili. Přišlo to samo a cca ve 20 měs. začala Johanka téměř ze dne na den chodit na nočník. Bylo teplo, běhala jen v kraťáskách, tak to nebyla taková práce sundat, moc jsme ji chválili, občas počůrali venku pampelišku - prostě povedlo se k všestranné spokojenosti bezbolestně a nenásilně. Idyla trvala do září, kdy jsme odjeli na 4 dny do krkonoš a tam se Johanka asi 5x počůrala (přes den, na spaní má plenky pořád). Přičítala jsem to cizímu prostředí a "neřešila" to. Jenže od té doby se to nijak výrazně nelepšilo. Johanka si o čůrání až na výjimky neřekne, hlídáme to my a občas samozřejmě neuhlídáme. Nevím, co mám dělat. Zkoušela jsem být v klidu, jakože se nic neděje, zkoušela jsem vyčítat, zlobit se, mýt zadeček studenou vodou... a nic. Čekám na léto, že to snad bude lepší, ale nevím. Přemýšlím, jestli nemá vliv i bráška, v době kdy nám to počůrávání začalo, mu bylo asi 7 měsíců, už s ním byla legrace, pro Johanku to začal být částečně parťák ke hře... a on si v klidu čůrá do plenky a nikdo mu to nevyčítá. Johanka nám často říká, že je malinká, že je miminko, že něco neumí (i když umí, ale nechce) - mám pocit, že se Šimíkovi přizpůsobuje, místo aby to bylo naopak. Ale na druhou stranu je moc šikovná, povídá, vypráví, chce chodit mezi děti, hraje si s nimi, nejraději se staršími než je ona, těší se do školky a do miniškoličky chodí 1x týdně na 3 hodiny už teď a moc ráda. Tak nevím. Máte nějakou bezbolestnou radu? A abych nezapomněla - ledviny má v pořádku, je zdravá. Děkuji, Jana