Otázka
Odpověď
Špatná komunikace s dcerou
17.5.2004 11:26:21 Kateřina
Vážená paní magistro,
mám následující problém, který neumím řešit a jsem z toho velice nešťastná. Jsem matka 3,5 leté holčičky. Ona je introvertní, klidný, přemýšlivý človíček. V komunikaci s cizími lidmi je velice zdrženlivá. Vyhledává společnost starších dětí a jedině s nimi se umí „odvázat“. Když jsme na hřišti, tak si nikdy nehraje se stejně starými dětmi. Ty ignoruje a tváří se, že jí vůbec nezajímají. To pak odcházíme s tím, že jí to tam nebaví. Ještě před jejím třetím rokem začala chodit do školky, kde je šťastná. Učitelky nešetří chválou, jak je hodná a šikovná. Už v průběhu roku byla zařazená mezi starší děti.
Ale toto klidné a úžasné dítě se mění v ďábelský nástroj, když je se mnou samo doma. Po tomto víkendu jsem se doma hroutila v slzách, nad svojí neschopností komunikace s mojí dcerou. V sobotu ráno po probuzení dcera začala fňukat, kňourat, měla několik hysterických výstupů. V neděli se to opakovalo. Tak to ale trvá už asi rok a půl, vždycky, když je se mnou sama doma. Nedokáže se sama zabavit ani na několik minut, ani si nechce se mnou hrát, svoje hračky téměř ignoruje. Když jdeme ven, po několika metrech mi sdělí, že jí „bolí záda“ nebo hlava a že chce nést. Na to já nepřistoupím a následuje hysterický výstup. Atd.
Za rok a půl této „masáže“ se ze mě stal podrážděný tvor, nejsem schopná normálně komunikovat s lidmi, ztratila jsem většinu svých kamarádů. Moje přítelkyně (matky) mě nevěří – když jsme někde společně, tak holčička se chová klidě a roztomile. Moje matka, která dceru někdy hlídá se na mě dívá „skrz prsty“, že pomlouvám svoje dítě …. Manžel mi říká, že je to moje neschopnost a že já jsem ta divná a že se mám jít léčit.
Tedy moje mateřství mi dokázalo mojí neschopnost. Před měsícem jsem začala chodit do práce. Přijala jsem špatně placenou, podřadnou práci. Prostě si nevěřím na nic lepšího, když ani nezvládám svoje vlastní dítě.
Má moje situace řešení?
Děkuji za odpověď.
Kateřina
Omlouvám se za tak dlouhý příspěvek!
mám následující problém, který neumím řešit a jsem z toho velice nešťastná. Jsem matka 3,5 leté holčičky. Ona je introvertní, klidný, přemýšlivý človíček. V komunikaci s cizími lidmi je velice zdrženlivá. Vyhledává společnost starších dětí a jedině s nimi se umí „odvázat“. Když jsme na hřišti, tak si nikdy nehraje se stejně starými dětmi. Ty ignoruje a tváří se, že jí vůbec nezajímají. To pak odcházíme s tím, že jí to tam nebaví. Ještě před jejím třetím rokem začala chodit do školky, kde je šťastná. Učitelky nešetří chválou, jak je hodná a šikovná. Už v průběhu roku byla zařazená mezi starší děti.
Ale toto klidné a úžasné dítě se mění v ďábelský nástroj, když je se mnou samo doma. Po tomto víkendu jsem se doma hroutila v slzách, nad svojí neschopností komunikace s mojí dcerou. V sobotu ráno po probuzení dcera začala fňukat, kňourat, měla několik hysterických výstupů. V neděli se to opakovalo. Tak to ale trvá už asi rok a půl, vždycky, když je se mnou sama doma. Nedokáže se sama zabavit ani na několik minut, ani si nechce se mnou hrát, svoje hračky téměř ignoruje. Když jdeme ven, po několika metrech mi sdělí, že jí „bolí záda“ nebo hlava a že chce nést. Na to já nepřistoupím a následuje hysterický výstup. Atd.
Za rok a půl této „masáže“ se ze mě stal podrážděný tvor, nejsem schopná normálně komunikovat s lidmi, ztratila jsem většinu svých kamarádů. Moje přítelkyně (matky) mě nevěří – když jsme někde společně, tak holčička se chová klidě a roztomile. Moje matka, která dceru někdy hlídá se na mě dívá „skrz prsty“, že pomlouvám svoje dítě …. Manžel mi říká, že je to moje neschopnost a že já jsem ta divná a že se mám jít léčit.
Tedy moje mateřství mi dokázalo mojí neschopnost. Před měsícem jsem začala chodit do práce. Přijala jsem špatně placenou, podřadnou práci. Prostě si nevěřím na nic lepšího, když ani nezvládám svoje vlastní dítě.
Má moje situace řešení?
Děkuji za odpověď.
Kateřina
Omlouvám se za tak dlouhý příspěvek!
V její náručí
