Otázka
Odpověď
Pláč bez důvodu
8.6.2004 13:44:12 Leona
Dobrý den, paní doktorko!
Mám 5ti letou dcerku, v květnu loňského roku nastoupila do školky a poměrně často byla nemocná. V podstatě od poloviny listopadu byl scénář 1/2 dne ve školce (chodím z práce ve 12.00 a dcerku tudíž beru po "O") - 2 týdny doma, 2 dny ve školce, 2 týdny doma... V březnu t.r. byla ve školce jen 5 dní, pak chodila s námi do práce (pracuji s partnerem ve společné firmě, v jedné kanceláři) a čekali jsme na termín vytržení nosní mandle v celkové anestezii. Konečně jsme se dočkali, do nemocnice jsem s dcerkou nastoupila 16.5., následující den ráno jsem ji doporovodila k operačnímu sálu a pak 42 minut pochodovala tam a zpět. Na pooperačním pokoji jsem byla celou dobu s ní, zrovna tak na našem pokoji - měly jsme placený samostatný. Řekli mi, že nasále vše zvládala dobře, bavila se s nimi, neplakala ani se nebála. Vzbudila se kolem 13.30 a ptala se, kdy bude moci pít, jíst a hrát si takže vše v pořádku. Sama si nepamatovala nic, jen se ptala, proč má zavázaný krk. Druhý den nás propusitli domů, dcerka byla v pořádku, hrála si, četly jsme si.... Večer šla spát jako vždycky - přečíst pohádku, pak kus Encyklopedie pravěku :o))) a pustit CD nebo kazetu. Vybrala si kazetu a když ji šel starší bráška otočit, našel ji zachumlanou pod peřinou a plačící tak, že lapala po dechu. Nedokázala nám říct, PROČ pláče, CO se stalo - jen mezi vlyky říkala "nevím". Opakovalo se to ještě 3 večery podle stejného scénáře, jen s tím rozdílem, že vždy seběhla dolů, pověsila se mi na krk tak silně, že jsem měla pocit, že mne uškrtí a plakala a nebyla k utišení. Po cca 10 minutách se uklidnila a sma odešla spát. Všimla jsem si, že se velmi potí - za první týden po návratu z nemcnice jsem jí ve spánku musela 3x vyměňovat kabátek pyžama - podotýkám, že netopíme a větráme.
Přešel večerní pláč, dostavil se denní. Dcerka je citlivější stvoření, které nemá daleko k pláči, když se jí něco rozbije či nemůže najít třeba jehlu na navlíkání korálků, ale nikdy to nebylo na denním pořádku, že teď. V sobotu jsme jeli do Brna, těšila se, jak zase půjde v IKEA do dětského koutku - přiběhla tam ,zula botičky, nechala si nalepit nálepku se jménem a šupajdila ke stolku malovat. Zamávali jsme jí a během 5ti minut nás volali rozhlasem zpět do koutku - nestalo se jí nic, jen plakal, že chce maminku.
Poslední dobou velmi ráda maluje. Většinou ale malovala doma či ve školce obrázky pro tatínka či tatínka samotného, protože já jsem s ní stále, zatímco tatínek se vrací domů nejdříve kolem 18. hodiny. Teď maluje obrázky pro maminku, nebo přímo maminku - tedy mne. Dneska ve školce taky plakala, protže chtěla maminku. Občas se stane, že se táhne od nás pryč - v brně nám utekla na jezídcí plošině o 5 metrů níž, což nidky nedělá.
Na závěr musím napsat, že nemáme žádné rodinné problémy, nehádáme se a nekřičíme na sebe a děti nebijem, nenecháváme ji samotnou, jediné tření je mezi ní a 13ti letým bratrem, ale to jsou běžné sourozenecké šarvátky. Momentální stav dcerky mne hodně trápí, ona bývala veselé přirozené děvčátko, tedy, ona je veselá a upovídaná stále, ale stačí málo, aby plakala.
Omlouvám se za ošírný popis, ale stručněji to opravdu nešlo. přeji hezký den :o).
Mám 5ti letou dcerku, v květnu loňského roku nastoupila do školky a poměrně často byla nemocná. V podstatě od poloviny listopadu byl scénář 1/2 dne ve školce (chodím z práce ve 12.00 a dcerku tudíž beru po "O") - 2 týdny doma, 2 dny ve školce, 2 týdny doma... V březnu t.r. byla ve školce jen 5 dní, pak chodila s námi do práce (pracuji s partnerem ve společné firmě, v jedné kanceláři) a čekali jsme na termín vytržení nosní mandle v celkové anestezii. Konečně jsme se dočkali, do nemocnice jsem s dcerkou nastoupila 16.5., následující den ráno jsem ji doporovodila k operačnímu sálu a pak 42 minut pochodovala tam a zpět. Na pooperačním pokoji jsem byla celou dobu s ní, zrovna tak na našem pokoji - měly jsme placený samostatný. Řekli mi, že nasále vše zvládala dobře, bavila se s nimi, neplakala ani se nebála. Vzbudila se kolem 13.30 a ptala se, kdy bude moci pít, jíst a hrát si takže vše v pořádku. Sama si nepamatovala nic, jen se ptala, proč má zavázaný krk. Druhý den nás propusitli domů, dcerka byla v pořádku, hrála si, četly jsme si.... Večer šla spát jako vždycky - přečíst pohádku, pak kus Encyklopedie pravěku :o))) a pustit CD nebo kazetu. Vybrala si kazetu a když ji šel starší bráška otočit, našel ji zachumlanou pod peřinou a plačící tak, že lapala po dechu. Nedokázala nám říct, PROČ pláče, CO se stalo - jen mezi vlyky říkala "nevím". Opakovalo se to ještě 3 večery podle stejného scénáře, jen s tím rozdílem, že vždy seběhla dolů, pověsila se mi na krk tak silně, že jsem měla pocit, že mne uškrtí a plakala a nebyla k utišení. Po cca 10 minutách se uklidnila a sma odešla spát. Všimla jsem si, že se velmi potí - za první týden po návratu z nemcnice jsem jí ve spánku musela 3x vyměňovat kabátek pyžama - podotýkám, že netopíme a větráme.
Přešel večerní pláč, dostavil se denní. Dcerka je citlivější stvoření, které nemá daleko k pláči, když se jí něco rozbije či nemůže najít třeba jehlu na navlíkání korálků, ale nikdy to nebylo na denním pořádku, že teď. V sobotu jsme jeli do Brna, těšila se, jak zase půjde v IKEA do dětského koutku - přiběhla tam ,zula botičky, nechala si nalepit nálepku se jménem a šupajdila ke stolku malovat. Zamávali jsme jí a během 5ti minut nás volali rozhlasem zpět do koutku - nestalo se jí nic, jen plakal, že chce maminku.
Poslední dobou velmi ráda maluje. Většinou ale malovala doma či ve školce obrázky pro tatínka či tatínka samotného, protože já jsem s ní stále, zatímco tatínek se vrací domů nejdříve kolem 18. hodiny. Teď maluje obrázky pro maminku, nebo přímo maminku - tedy mne. Dneska ve školce taky plakala, protže chtěla maminku. Občas se stane, že se táhne od nás pryč - v brně nám utekla na jezídcí plošině o 5 metrů níž, což nidky nedělá.
Na závěr musím napsat, že nemáme žádné rodinné problémy, nehádáme se a nekřičíme na sebe a děti nebijem, nenecháváme ji samotnou, jediné tření je mezi ní a 13ti letým bratrem, ale to jsou běžné sourozenecké šarvátky. Momentální stav dcerky mne hodně trápí, ona bývala veselé přirozené děvčátko, tedy, ona je veselá a upovídaná stále, ale stačí málo, aby plakala.
Omlouvám se za ošírný popis, ale stručněji to opravdu nešlo. přeji hezký den :o).
V její náručí
