Otázka
Odpověď
Re:Neleze a nesedí v 8m
13.11.2000 Blanka-Plaváček
Milá Ivo,
tak ani nevím, kde začít. Zkusím to od informace, která je dle mého základní. Zkuste nechat Péťovi jeho přirozený vývoj. Cokoli udělá sám, je super a je to přesně to, na co jeho tělíčko stačí. Péťa si sám nesedne, tím pádem na to ještě neví připravený, ukázali jste mu jaké to je a pro něj je to zajímavé. Co malému ukážete, bude vyžadovat.Péťova páteř je jiná než dospěláka, obratle jsou dále od sebe, zakřivení páteře bude hotové do jednoho roku věku. Měli bychom dětem vytvořit všechny podmínky, aby si vytrořili svalový korzet kolem páteře, zpevnili bříško.
- přitahování do sedu.
Toto je vyšetřovací cvik doktorky a měla by ho používat jen ona, aby zjistila, jak dítě prospívá. Péťa se neposadí z lehu na zádech, ale tak, že se překulí na bříško, dostane kolínka pod sebe a přes šikmý sed si sedne. Ze zad si děti sednou až tak kolem 3-4 let.
- poloha na břišku.
Bylo by fajn, kdyby v ní malej vydržel. Zkuste mu dát ručičky pod sebe, opřít o lokty a držet, aby přišel na to, že se o ně může opřít a ne držel hlavičku propnutím zádíček. Vzniká velké napětí v zádech a to zkuste nepodporovat. Když jsou svalíky uvolněné, můžou se bez problémů vyvíjet. Zkoušejte po chvilkách, ale držte jen ručičky, jinak Péťovi nepomáhejte.
- stoj.
To už jsem psala. Péťa by měl stát sám a chodit sám. Lezením si vytvoří svalový korzet kolem páteře, když začne chotit kolem nábytku, je to lezení ve svislici, pořád má čtyři opěrné body. Zkuste vydržet a vůbec ho nevodit za ruce. Potřebuje si najít sám rovnováhu. Není přece důležité, kdy začne chodit, ale jak se mu to povede. Uvědomte si, že to co zvládnete do roka, je na celý život. Nespěchejte na něj i na sebe, jen ho pozorujete a radujte se z každé nové "maličkosti" kterou sám zvládne. Buďte na blízku, když vás bude potřebovat, ale uvědomte si, že to jsou jeho zkušenosti, a on se musí prokousat sám. Vzpomeňte si na vlastní dětství! Pomožte Péťovi, aby to dokázal sám.
Neurologa bych se nebála, rehabka je fajn, pomůžete Péťovi zbavit se některých špatně zajetých stereotypů a uvidíte, že pobyt na bříšku už ho nebude tolik trápit. Už bude vědět, jak na to.
Ze svých návštěv v rodinách mám pocit, že by cvičit mělo každé druhé děťátko. Neznamená to, že by bylo postižené, jen mám pocit, že musíme udělat všechno pro to, aby až bude dospělé, nemuselo se trápit bolestí zad a chodit na rehabilitaci.
Užívejte si Péťu (je to šikulka) a "dovolené" a mějte se.
Blanka a Plaváček
tak ani nevím, kde začít. Zkusím to od informace, která je dle mého základní. Zkuste nechat Péťovi jeho přirozený vývoj. Cokoli udělá sám, je super a je to přesně to, na co jeho tělíčko stačí. Péťa si sám nesedne, tím pádem na to ještě neví připravený, ukázali jste mu jaké to je a pro něj je to zajímavé. Co malému ukážete, bude vyžadovat.Péťova páteř je jiná než dospěláka, obratle jsou dále od sebe, zakřivení páteře bude hotové do jednoho roku věku. Měli bychom dětem vytvořit všechny podmínky, aby si vytrořili svalový korzet kolem páteře, zpevnili bříško.
- přitahování do sedu.
Toto je vyšetřovací cvik doktorky a měla by ho používat jen ona, aby zjistila, jak dítě prospívá. Péťa se neposadí z lehu na zádech, ale tak, že se překulí na bříško, dostane kolínka pod sebe a přes šikmý sed si sedne. Ze zad si děti sednou až tak kolem 3-4 let.
- poloha na břišku.
Bylo by fajn, kdyby v ní malej vydržel. Zkuste mu dát ručičky pod sebe, opřít o lokty a držet, aby přišel na to, že se o ně může opřít a ne držel hlavičku propnutím zádíček. Vzniká velké napětí v zádech a to zkuste nepodporovat. Když jsou svalíky uvolněné, můžou se bez problémů vyvíjet. Zkoušejte po chvilkách, ale držte jen ručičky, jinak Péťovi nepomáhejte.
- stoj.
To už jsem psala. Péťa by měl stát sám a chodit sám. Lezením si vytvoří svalový korzet kolem páteře, když začne chotit kolem nábytku, je to lezení ve svislici, pořád má čtyři opěrné body. Zkuste vydržet a vůbec ho nevodit za ruce. Potřebuje si najít sám rovnováhu. Není přece důležité, kdy začne chodit, ale jak se mu to povede. Uvědomte si, že to co zvládnete do roka, je na celý život. Nespěchejte na něj i na sebe, jen ho pozorujete a radujte se z každé nové "maličkosti" kterou sám zvládne. Buďte na blízku, když vás bude potřebovat, ale uvědomte si, že to jsou jeho zkušenosti, a on se musí prokousat sám. Vzpomeňte si na vlastní dětství! Pomožte Péťovi, aby to dokázal sám.
Neurologa bych se nebála, rehabka je fajn, pomůžete Péťovi zbavit se některých špatně zajetých stereotypů a uvidíte, že pobyt na bříšku už ho nebude tolik trápit. Už bude vědět, jak na to.
Ze svých návštěv v rodinách mám pocit, že by cvičit mělo každé druhé děťátko. Neznamená to, že by bylo postižené, jen mám pocit, že musíme udělat všechno pro to, aby až bude dospělé, nemuselo se trápit bolestí zad a chodit na rehabilitaci.
Užívejte si Péťu (je to šikulka) a "dovolené" a mějte se.
Blanka a Plaváček
V její náručí
