Re:Usínání

Milá Šárko, kdybychom uměli říct, co všechno se v hlavě Martinky děje, určitě by nám to pomohlo a mohli bychom se podle toho dobře chovat. Kdo ví?
Možná, že už víc rozlišuje, kdo je pro ni ten nejbližší a kdo je malinko vzdálenější (sestra, tatínek ...). Je to přirozený vývoj, nedělejte si z toho žádnou hlavu. Doporučuji vám, aby přes den si s ní zkoušeli hrát i ti druzí, budou mít k tomu jistě soustu příležitostí přes prázdniny. Pokud by se stávalo, že bude Martinka při tom plakat, běžte k nim taky a zkuste si hrát ve třech nebo ve čtyřech. Nevzdávejte to ...
Co se týká nočního usínání, asi si prožívá už "tenčí spaní" a to, co popisujete, je jasný toho příklad. Zkuste si to představit. Když si ji vezmete do náruče, cítí se v něčem teplém, milém, milovaném ... a pak když ji dáte zpátky do postýlky, tak můj kamarád to připodobňoval k tomu, že se dítě z tohoto teplého, milého ... ocitne najednou "na letišti", velkém, studeném, kde se mu určitě nelíbí... Tím chci říct nebo připodobnit tu velkou změnu, která se stane pro dítě. Proto vám doporučuji, pokud je to možné, abyste určitě u ní byla, pohladila ji, třeba ji i vzala do náručí, ale jen na chvilku, aby zase usnula v postýlce, tak že vy u ní budete a budete ji třeba hladit a říkat jí pšššt. Uvidíte,. jak se vám to podaří.

Držím vám palce Ilona Špaňhelová