Odlišná orientace

Vážená paní Magistro,
máme 9-letého syna Ládíka, který se nechová typicky jako jako kluk. Vzhledem k tomu, že máme staršího syna (12 let), srovnáváme chování obou a opravdu začínáme mít obavy. Vše začalo již v těhotenství, kdy jsem si strašně přála holčičku. Manžel mi to dodnes připomíná, že jsem jeho vývoj ovlivnila tak trochu i já. Ládík si vždy raději hrál s holčičkami, v okolí, i ve školce. A i když jsme mu dali odklad do školy, je stále hravý a někdy se chová jako pětiletý chlapeček, který si neustále chová plyšáky a obléká je. Když se maluji, tajně mi vezme rtěnku a už se maluje také. Někdy vyloženě vyhledává situace, kdy se může převlíknout do sukýnky nebo šatů (od své sestřenice, když jsou na návštěvě u babičky).
Někdy má velmi zženštělé pohyby, je velmi všímavý a pozorný, nikdy nezapomene pochválit nebo přinést kytičku z procházky atd. Stále kreslí, čte si básničky a vypisuje si je. Když nad tím tak přemýšlím, chová se přesně tak, jako já v dětství. Problém je v tom, že já jsem žena a on budoucí muž. Byla bych velmi ráda, kdyby mu tyto pozornosti zůstaly i v dospělosti, ale na druhou stranu se opravdu obáváme, jestli nebude jednou bojovat se svou "rozpolcenou osobností".Bylo by možné, paní Magistro, stanovit nějaké hranice, kdy bychom měli začít podnikat nějaké kroky k tomu, abychom něco nezanedbali? Je vůbec možné již takto v dětství zjistit potencionální homosexuální sklony?
Měla bych asi ještě podotknout, že jsem jednou psychologa kontaktovala, ale v době, kdy Ládík chodil ještě do školky. Bylo nám řečeno,že to není nic nenormálního a to nás uklidnilo. Bohužel dnes je mu devět a stále to nepřestalo.
Moc děkuji za odpověď. Gabra