Otázka
Odpověď
Nezájem o rodiče
20.7.2004 19:50:53 JItka, 2,5 dcera, 9. měsíc těhotenství
Dobrý den,
potřebovala bych poradit. Máme 2,5 letou dceru, která se vyvíjí řekla bych, že naprosto normálně. Problém vidím ale asi v tom, že je sama (nemá sourozence) a je poměrně hodně společenská. Posledního půl roku (možná déle) je raději kdekoliv jinde, než doma. U babíček, tet nebo někde ve světě. Na společné doovlené, kde jsme byli i s našimi příbuznými a jéjich dětmi o nás s manželem absolutně nejevila zájem a pokud jsme si jí chtěli vzít třeba jen na ruky a něco jí říct, tak se vzpouzela a utíkala od nás. Obloukem nás obcházela, jako by podvědomě tušila, že jí odvezeme někam pryč domů od společnosti dětí a tet. Jsme z toho trošku smutní, holčička má standartní láskyplné zázemí. Manžel by žil jen pro ni, těší se na ni z práce, ale ona ho odežene slovy: "....taťko bež pryč". Rozmazlování si myslím, že u nás nehrozí, když něco provede je pokárána s vysvětlením. Komunikujeme, snažíme se vysvětlit, zřejmě ještě nedokáže rozlišit, ale je to docela na nervy. Nejraději chodí ke svým sestřenicím ve stejné vesnici, které jsou stejně staré jako ona, ale jsou doma dvě (4 a 3 roky). Když pro ni jedu, tak už vím, že zase bude brečet a nebude chtít jít domů. Snažím se jí to hezky vysvětlit, ale je to marné. Asi nejvíc mě mrzí, když příjde domů manžel z práce, kdy se na ni těší a ona nejeví zájem. Vím, že je malá, ale nerada bych v tomto udělala nějakou chybu, vůbec netuším jak postupovat ve výchově. Za pár dnů bude doma malé miminko, mnohé se asi změní, ale mám obavy, aby se nedistancovala ještě víc. Nemá problém zůstat na noc, ba naopak - je ráda. Tuším, že bude hodně do světa, ale ve dvou letech mi to připadlo docela brzy.
Děkuji moc za odpověď
Jitka, Luhačovice
potřebovala bych poradit. Máme 2,5 letou dceru, která se vyvíjí řekla bych, že naprosto normálně. Problém vidím ale asi v tom, že je sama (nemá sourozence) a je poměrně hodně společenská. Posledního půl roku (možná déle) je raději kdekoliv jinde, než doma. U babíček, tet nebo někde ve světě. Na společné doovlené, kde jsme byli i s našimi příbuznými a jéjich dětmi o nás s manželem absolutně nejevila zájem a pokud jsme si jí chtěli vzít třeba jen na ruky a něco jí říct, tak se vzpouzela a utíkala od nás. Obloukem nás obcházela, jako by podvědomě tušila, že jí odvezeme někam pryč domů od společnosti dětí a tet. Jsme z toho trošku smutní, holčička má standartní láskyplné zázemí. Manžel by žil jen pro ni, těší se na ni z práce, ale ona ho odežene slovy: "....taťko bež pryč". Rozmazlování si myslím, že u nás nehrozí, když něco provede je pokárána s vysvětlením. Komunikujeme, snažíme se vysvětlit, zřejmě ještě nedokáže rozlišit, ale je to docela na nervy. Nejraději chodí ke svým sestřenicím ve stejné vesnici, které jsou stejně staré jako ona, ale jsou doma dvě (4 a 3 roky). Když pro ni jedu, tak už vím, že zase bude brečet a nebude chtít jít domů. Snažím se jí to hezky vysvětlit, ale je to marné. Asi nejvíc mě mrzí, když příjde domů manžel z práce, kdy se na ni těší a ona nejeví zájem. Vím, že je malá, ale nerada bych v tomto udělala nějakou chybu, vůbec netuším jak postupovat ve výchově. Za pár dnů bude doma malé miminko, mnohé se asi změní, ale mám obavy, aby se nedistancovala ještě víc. Nemá problém zůstat na noc, ba naopak - je ráda. Tuším, že bude hodně do světa, ale ve dvou letech mi to připadlo docela brzy.
Děkuji moc za odpověď
Jitka, Luhačovice
V její náručí
