Otázka
Odpověď
Re: Pobyt v nemocnici
16.8.2004 22:13:28 JUDr. Drahomíra Janebová Kubisová
Vážená paní,
pro odpověď na Váš dotaz je nutno aplikovat několik na sebe vzájemně navazujících právních předpisů. Jsou jimi příslušná ustanovení Listiny základních práv a svobod (LZPS), Úmluva o právech dítěte (Úmluva), kterou je naše republika vázána, a dále Zákon o rodině)(ZR).
Jednoznačně máte pravdu, že rodiče (oba) jsou oprávněni stýkat se se svým dítětem. Jsou to totiž na prvním místě právě rodiče, kdo zajišťuje péči o nezletilé dítě. V rámci tzv. rodičovské zodpovědnosti se starají o jeho zdraví, tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj a mají rozhodující úlohu ve výchově. Tyto úkoly mohou rodiče samozřejmě vykonávat pouze osobně. Postavení rodičů ve vztahu k dětem má svůj základ v LZPS (čl. 32 odst. 4) a v Úmluvě (čl. 9), dle kterého jsou státy povinny zajistit, aby dítě nemohlo být odděleno od svých rodičů proti jejich vůli. Na tomto místě je však zároveň nutno připomenout zák.
č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, dle kterého je ošetřující lékař oprávněn rozhodnout o provedení výkonu, je-li neodkladné provedení vyšetřovacího nebo léčebného výkonu nezbytné k záchraně života nebo zdraví dítěte.
Na závěr bych ráda upozornila na Chartu práv dětí v nemocnici vypracovanou Markétou a Jiřím Královcovými z nadace Klíček ve spolupráci s předním českým pediatrem Janem Jandou, ze kterého vybírám následující:
1. Děti mají být do nemocnice přijímány jen tehdy, pokud péče,
kterou vyžadují, nemůže být stejně dobře poskytnuta v domácím
ošetření nebo při ambulantním docházení.
2. Děti v nemocnici mají mít právo na neustálý kontakt se svými
rodiči a sourozenci. Tam, kde je to možné, by se mělo rodičům dostat
pomoci a povzbuzení k tomu, aby s dítětem v nemocnici zůstali. Aby
se na péči o své dítě mohli podílet, měli by rodiče být plně
informováni o chodu oddělení a povzbuzováni k aktivní účasti na něm.
Zkuste tento text probrat s ošetřujícím personálem. Pokud by takové jednání nevedlo k očekávanému výsledku, nezbyde, než se obrátit se svým nárokem na soud. To však považuji za krajní řešení.
Přeji hodně štěstí Vám a hlavně Vaší dceři!
JUDr. Drahomíra Janebová Kubisová
pro odpověď na Váš dotaz je nutno aplikovat několik na sebe vzájemně navazujících právních předpisů. Jsou jimi příslušná ustanovení Listiny základních práv a svobod (LZPS), Úmluva o právech dítěte (Úmluva), kterou je naše republika vázána, a dále Zákon o rodině)(ZR).
Jednoznačně máte pravdu, že rodiče (oba) jsou oprávněni stýkat se se svým dítětem. Jsou to totiž na prvním místě právě rodiče, kdo zajišťuje péči o nezletilé dítě. V rámci tzv. rodičovské zodpovědnosti se starají o jeho zdraví, tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj a mají rozhodující úlohu ve výchově. Tyto úkoly mohou rodiče samozřejmě vykonávat pouze osobně. Postavení rodičů ve vztahu k dětem má svůj základ v LZPS (čl. 32 odst. 4) a v Úmluvě (čl. 9), dle kterého jsou státy povinny zajistit, aby dítě nemohlo být odděleno od svých rodičů proti jejich vůli. Na tomto místě je však zároveň nutno připomenout zák.
č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, dle kterého je ošetřující lékař oprávněn rozhodnout o provedení výkonu, je-li neodkladné provedení vyšetřovacího nebo léčebného výkonu nezbytné k záchraně života nebo zdraví dítěte.
Na závěr bych ráda upozornila na Chartu práv dětí v nemocnici vypracovanou Markétou a Jiřím Královcovými z nadace Klíček ve spolupráci s předním českým pediatrem Janem Jandou, ze kterého vybírám následující:
1. Děti mají být do nemocnice přijímány jen tehdy, pokud péče,
kterou vyžadují, nemůže být stejně dobře poskytnuta v domácím
ošetření nebo při ambulantním docházení.
2. Děti v nemocnici mají mít právo na neustálý kontakt se svými
rodiči a sourozenci. Tam, kde je to možné, by se mělo rodičům dostat
pomoci a povzbuzení k tomu, aby s dítětem v nemocnici zůstali. Aby
se na péči o své dítě mohli podílet, měli by rodiče být plně
informováni o chodu oddělení a povzbuzováni k aktivní účasti na něm.
Zkuste tento text probrat s ošetřujícím personálem. Pokud by takové jednání nevedlo k očekávanému výsledku, nezbyde, než se obrátit se svým nárokem na soud. To však považuji za krajní řešení.
Přeji hodně štěstí Vám a hlavně Vaší dceři!
JUDr. Drahomíra Janebová Kubisová
V její náručí
