Adaptace ve školce

Vážená paní doktorko, mám čtyřletou dcerku. Letos 1.9. začala chodit do školky, kam se strašně těšila. Loni ji nevzali a byla z toho dost zklamaná. První dva dny byla nadšená, ale tento týden jsou naše příchody do školky muka, pro ní, pro mě i pro učitelku. Doma si trochu pobrekává, že do školky nechce. To ještě celkem zvládám. Povídáme si, blbneme. Když přijdeme do školky tak to začne, hysterický brek, chce se tulit, odmítá poslechnout učitelku, vytrhává se já a tulí se ke mě. Včera ráno byla třikrát kakat a dneska brečela tak, že vyzvracela snídani i včerejší večeři. Nakonec si ji učitelka odvede. Když pro ní po obědě přijdu tak je v pohodě. Učitelky si ji chválí jak je hodná a šikovná. Když se jí zeptám proč ráno tak vyvádí tak odpoví, že se ji po mě stýská, tisíckrát se ujišťuje, že si pro ni přijdu poobědě a tisíckrát se ptá za jak dlouho to bude.
Nerada bych ji způsobila nějaké trauma, zatím to všechno řešíme v klidu ( nezapírám, že mnohdy mám sto chudí dát jí pořádně na zadek) doma o školce hodně mluvíme a záchvaty řešímejen domluvou. Na konci října se nám má narodit miminko na které se moc těší. Napadlo mě jestli Verunka nemá strach o svoje místečko v rodině. Už si nevím rady. Myslím, že kdybych ji ze školky vzala třeba na dva dny tak to pak bude ještě horší. Na druhou stranu je takhle na nervy Verunka i já. Když přijdu ze školky domů tak jen sedím a nejraději bych si pro ní šla. A místo abych byla v klidu tak se nervuju jestli ve školce nebrečí nabo nezvrací.
Omlovám se za dlouhý dotaz a děkuji za odpověď. Markéta