Otázka
Odpověď
Neposlouchá a ubližuje nám
24.9.2004 13:13:27 Jana, syn 20 měsíců
Vážená paní doktorko,
máme 20ti měsíčního syna. Od narození byl velice hodné dítě - neplakal, spal celou noc, stále se usmíval, nebál se cizích lidí atd. Ve dvou a půl měsících jsme byli dětskou lékařkou posláni na neurologii, protože se syn začal velmi brzy otáčet z břicha na záda a zpátky, neuroložka konstatovala, že je hyperkinetický. Vývojově byl vždy tak o dva tři měsíce napřed - ve čtyřech měsících lezl, v šesti chodil kolem nábytku, v deseti sám. Má velkou slovní zásobu, je bystrý, společenský, ale naprosto nezvladatelný. Neexistuje způsob, jak mu něco zakázat. Na slovní zákazy nereaguje, od "zakázané" činnosti ho musíme pouze odtrhnout a zabavit jinak. Fyzické tresty nepoužíváme a plácnutí přes ručičku nemá žádný efekt. Syn má totiž navíc zvýšený práh bolesti, skoro ji necítí, naopak ji i vyhledává. Stalo se mi např. že po mně před spaním chtěl, abych ho kousala do ruky a dělala mu "bebí". Ubližuje i nám a nevíme, co s tím. Kouše, tluče, strká nám prsty do očí atd. a má z toho hroznou legraci. K malým dětem je hodný, hladí je, pusinkuje a objímá, i třeba k medvídkovi, ale rodiče a prarodiče (občas i dospělé návštěvy) "týrá". Když děláme, že pláčeme, tak se tomu směje. Neustále jsem samá modřina. Dětská doktorka mu napsala do karty, že je hyperaktivní, nejspíš to s tím souvisí, ale ráda bych věděla, jestli neexistuje nějaký způsob, jak ho to odnaučit. Jinak je hodný, chytrý kluk, ale jeho způsob lásky je docela bolestivý. Je hodně přítulný a mazlivý, jenže během mazlení zničehož nic kousne nebo nás praští. Mysleli jsme, že se to s věkem srovná, ale už jsou mu skoro dva roky a žádná změna k lepšímu...
máme 20ti měsíčního syna. Od narození byl velice hodné dítě - neplakal, spal celou noc, stále se usmíval, nebál se cizích lidí atd. Ve dvou a půl měsících jsme byli dětskou lékařkou posláni na neurologii, protože se syn začal velmi brzy otáčet z břicha na záda a zpátky, neuroložka konstatovala, že je hyperkinetický. Vývojově byl vždy tak o dva tři měsíce napřed - ve čtyřech měsících lezl, v šesti chodil kolem nábytku, v deseti sám. Má velkou slovní zásobu, je bystrý, společenský, ale naprosto nezvladatelný. Neexistuje způsob, jak mu něco zakázat. Na slovní zákazy nereaguje, od "zakázané" činnosti ho musíme pouze odtrhnout a zabavit jinak. Fyzické tresty nepoužíváme a plácnutí přes ručičku nemá žádný efekt. Syn má totiž navíc zvýšený práh bolesti, skoro ji necítí, naopak ji i vyhledává. Stalo se mi např. že po mně před spaním chtěl, abych ho kousala do ruky a dělala mu "bebí". Ubližuje i nám a nevíme, co s tím. Kouše, tluče, strká nám prsty do očí atd. a má z toho hroznou legraci. K malým dětem je hodný, hladí je, pusinkuje a objímá, i třeba k medvídkovi, ale rodiče a prarodiče (občas i dospělé návštěvy) "týrá". Když děláme, že pláčeme, tak se tomu směje. Neustále jsem samá modřina. Dětská doktorka mu napsala do karty, že je hyperaktivní, nejspíš to s tím souvisí, ale ráda bych věděla, jestli neexistuje nějaký způsob, jak ho to odnaučit. Jinak je hodný, chytrý kluk, ale jeho způsob lásky je docela bolestivý. Je hodně přítulný a mazlivý, jenže během mazlení zničehož nic kousne nebo nás praští. Mysleli jsme, že se to s věkem srovná, ale už jsou mu skoro dva roky a žádná změna k lepšímu...