Otázka
Odpověď
Agresivní chování vůči rodičům
15.10.2004 1:26:57 Karolína (dva kluci)
Dobrý den,
Chtěla bych se s vámi poradit, jak reagovat na chování mého syna. Za měsíc mu budou 4 roky a v porovnání s vrstevníky je velmi živý a stále dost neposlušný. Navíc velmi vzdoruje, negace je naším denním chlebem : Nebude mi to chutnat, nechci nic umět, chci být nemocný … Vše ví nejlépe, nechce se nechat poučovat, ani omezovat. Nejvíce nám ale vadí, že nás občas bije a křičí na nás (rodiče). Hlavně v situacích, kdy mu něco zakážeme, zabavíme, nebo ho plácneme. V takovém případě začne zuřit a mávat pěstičkami. Trvá to již minimálně půl roku. Obávám se ,že je to možná i moje chyba, protože se mi občas stane, že se neudržím, když hodně zlobí, a „vyletím“ na něj – při tom někdy křičím, plácnu ho, nebo mu někdy dám i pohlavek. Ještě musím poznamenat, že vše je komplikované i proto, že máme ještě 15 měsíčního syna, což má na prvorozeného veliký vliv, dost žárlí, chce být malý, chová se jako miminko. Malý se bohužel jeví být stejně divokým a nezvladatelným, jako jeho bráška. Starší syn začal chodit do školky, tam je zatím vše bez problémů, je od mala velmi společenský. Poradíte mi, jak reagovat, když mě v afektu začne malý bít ? V rodině už se ozývají hlasy, že potřebuje pořádně seřezat, aby si to pamatoval, a návrhy na použití „instruktora“ – vařečky, ale já jsem zatím jednoznačně proti těmto výchovným metodám. Napadla mě jedině metoda pevného objetí, ale nevím, jak ji praktikovat, a co v takové chvíli s 15 měsíčním bráškou ? Kdykoli s objímám s jedním ze synů, druhý se snaží dostat se na jeho místo.
Děkuji předem za jakoukoli radu,
Karolína
Chtěla bych se s vámi poradit, jak reagovat na chování mého syna. Za měsíc mu budou 4 roky a v porovnání s vrstevníky je velmi živý a stále dost neposlušný. Navíc velmi vzdoruje, negace je naším denním chlebem : Nebude mi to chutnat, nechci nic umět, chci být nemocný … Vše ví nejlépe, nechce se nechat poučovat, ani omezovat. Nejvíce nám ale vadí, že nás občas bije a křičí na nás (rodiče). Hlavně v situacích, kdy mu něco zakážeme, zabavíme, nebo ho plácneme. V takovém případě začne zuřit a mávat pěstičkami. Trvá to již minimálně půl roku. Obávám se ,že je to možná i moje chyba, protože se mi občas stane, že se neudržím, když hodně zlobí, a „vyletím“ na něj – při tom někdy křičím, plácnu ho, nebo mu někdy dám i pohlavek. Ještě musím poznamenat, že vše je komplikované i proto, že máme ještě 15 měsíčního syna, což má na prvorozeného veliký vliv, dost žárlí, chce být malý, chová se jako miminko. Malý se bohužel jeví být stejně divokým a nezvladatelným, jako jeho bráška. Starší syn začal chodit do školky, tam je zatím vše bez problémů, je od mala velmi společenský. Poradíte mi, jak reagovat, když mě v afektu začne malý bít ? V rodině už se ozývají hlasy, že potřebuje pořádně seřezat, aby si to pamatoval, a návrhy na použití „instruktora“ – vařečky, ale já jsem zatím jednoznačně proti těmto výchovným metodám. Napadla mě jedině metoda pevného objetí, ale nevím, jak ji praktikovat, a co v takové chvíli s 15 měsíčním bráškou ? Kdykoli s objímám s jedním ze synů, druhý se snaží dostat se na jeho místo.
Děkuji předem za jakoukoli radu,
Karolína
V její náručí
