Změna chování po narození sourozence

Vážená paní doktorko,
doufám, že poradna už funguje a dovoluji si psát trošku o naší rodině.

Jsem teď na výchovu delší dobu, dá se říci,sama a zdá se mi, že ji nezvládám. Manžel začal podnikat a je téměř nonstop v práci.
Syn je od narození klidnější, dá si říci a vždy jsme vycházeli bez vážnějších problémů, v přátelském vztahu.
Prostřední dcera je od narození pracnější, vyžadovala víc pozornosti.Syn byl ale šťastný, že má sestřičku, chápavý, snažila jsem se věnovat oběma dětem.
Narozením druhé dcery začala Evička/prostřední/na sebe logicky ještě více upozorňovat,což trvá doposud.Věkově se snižuje k nejmladší dceři, někdy vyžaduje krmení, oblékání. Budí se a občas i usíná až s histerickým pláčem. Někdy i během dne, když není po její vůli se příšerně vzteká. Zkoušela jsem pevné obejmutí nebo nechat ji samotnou v pokoji, doufajíc, že řev přejde. Většinou to nepomáhá, je jakoby mimo. Je líto jí,že jí nedokážu pomoct, ale zároveň je mi líto i ostatních dětí a já už jsem na ten její tón alergická, takže jsem potom nervózní, na všechny.. Neposlechne.
Nemohla byste nám s tímto problémem pomoci?

Jak vidíte, naši pozornost si dost vymáhá prostřední dcera, ale přirozeně chápu, že zlobením může na sebe upozornit i syn.
Jen mám poslední dobou pocit, že si myslí, že ho nemáme rádi,asi potřebuje v tomto věku dost přítomnost tatínka, kterou nemá.
Se synem je dohoda, když s přáním,které mám souhlasí i on, ale když něco není podle jeho představ, našpulí pusu a tváří se ublíženě, dotčeně..Snažím se mu vysvětli, že když ho mám ráda, nemůžu mu všechno dovolit. Mám na něho teď méně času. A je toho teď na něho dost: tím, jak se rozrostla rodina, tím jaké má povinnosti ve škole i mimoškolní aktivity/které ho baví/, tím, že tátu delší dobu téměř neviděl.Ptala jsem se ho jesli ví, že ho máme rádi a on odpověděl, nevím.
Nemohla byste mi poradit, jak mu dokázat, že nám na něm záleží a máme ho rádi? Moc Vám děkuji.Martina