Otázka
Odpověď
Re:Bije děti
28.10.2004 9:26:42 Ilona Špaňhelová
Milá Petro, začnu od konce. Temperament syna, který popisujete ve vašem mailu, je podle mého názoru dědičný. Může to být po rodičích ale i po prarodičích a kdo ví, kam genetické vlohy ještě sahají. Připadají mi v souvislosti s tím, co píšete, důležité dvě věci. První je udělat něco se svou emocí, kterou si v té chvíli prožíváte, která vás štve nebo vás může dovést k pláči nebo může způsobit ještě něcojiného ... Prosím, když se u vás objeví, udělejte s ní něco, abyste ji "nezatlačila" a ona se pak nedostala na povrch až ve chvíli, kdy bude naprosto nevhodná. Myslete na sebe a uvidíte, že i syn to bude cítit.
To, co popisujete u syna, je podle mého názoru typické období vzdoru.
Nebojte se, je to jeho přirozená reakce na něco, co se mu nelíbí, co chce a je to také jeho reakce na to, že mu někdo ztěžuje tuto situaci a něco mu nedovolí. Znám i jiné případy dětského vzdoru, kdy dítě např. začne tak křičet , brečet, řvát, že u toho ztrácí dech. Vám doporučuji, abyste si stanovili s manželem mantinely a přes tyto mantinely nešli. Zpočátku to bude asi těžké pro syna tyto mantinely respektovat, ale jsem si jistá, že se to naučí. Možná to bude někdy vypadat kdo z koho, ale buďte pevná. Zkuste také pozorovat, jestli se k někomu z vašeho okolí, kdo má u syna pevnou autoritu, chová syn stejně, jak popisujete v mailu. Buďte nekompromisní a láskyplně pevná. Pokud někoho bouchne, řekněte mu, že se vám to nelíbí, ať to nedělá a běžte se tomu dotyčnému spolu omluvit. Pokud sebou flákne na silnici, dovlečte ho na chodník a jestli je to možné, pevně ho obejměte (jeho nohy mezi vaše nohy, jeho ruce mezi vaše ruce - aby vás nemohl kopat ani mlátit rukama) a zkuste v takto pevném objetí spolu vytrvat. Třeba se trochu kolébejte, ale vydržte. Ještě jednou zdůrazňuji, buďte pevná v tom, co jste si s manželem řekli, že nechcete, aby dělal (to je podle mého názoru, aby neubližoval sobě, neubližoval druhým a neničil věci, které jsou vás všech ...) Držím vám moc palce, protože to není klidné období, má ale pro dítě význam ... Ilona Špaňhelová
To, co popisujete u syna, je podle mého názoru typické období vzdoru.
Nebojte se, je to jeho přirozená reakce na něco, co se mu nelíbí, co chce a je to také jeho reakce na to, že mu někdo ztěžuje tuto situaci a něco mu nedovolí. Znám i jiné případy dětského vzdoru, kdy dítě např. začne tak křičet , brečet, řvát, že u toho ztrácí dech. Vám doporučuji, abyste si stanovili s manželem mantinely a přes tyto mantinely nešli. Zpočátku to bude asi těžké pro syna tyto mantinely respektovat, ale jsem si jistá, že se to naučí. Možná to bude někdy vypadat kdo z koho, ale buďte pevná. Zkuste také pozorovat, jestli se k někomu z vašeho okolí, kdo má u syna pevnou autoritu, chová syn stejně, jak popisujete v mailu. Buďte nekompromisní a láskyplně pevná. Pokud někoho bouchne, řekněte mu, že se vám to nelíbí, ať to nedělá a běžte se tomu dotyčnému spolu omluvit. Pokud sebou flákne na silnici, dovlečte ho na chodník a jestli je to možné, pevně ho obejměte (jeho nohy mezi vaše nohy, jeho ruce mezi vaše ruce - aby vás nemohl kopat ani mlátit rukama) a zkuste v takto pevném objetí spolu vytrvat. Třeba se trochu kolébejte, ale vydržte. Ještě jednou zdůrazňuji, buďte pevná v tom, co jste si s manželem řekli, že nechcete, aby dělal (to je podle mého názoru, aby neubližoval sobě, neubližoval druhým a neničil věci, které jsou vás všech ...) Držím vám moc palce, protože to není klidné období, má ale pro dítě význam ... Ilona Špaňhelová
V její náručí
