Re: Vztek

Dobrý den Ivo,
důvodů proč se Vaše dcerka vzteká může být více.
Podle toho, jak čtu Váš dopis, se mi zdá, že se vzteká hlavně ve chvíli, kdy nechce dělat něco, co se Vám zdá být dobrý nápad nebo, co prostě považujete za zcela samozřejmé.
Ona má možná také nějakou představu, co by chtěla dělat.
Možná, že se Vaše a její představa liší.
Možná, že leží u výtahu a říká, že tu nebydlí, protože se jí ještě nechce domů, možná, když říká, že nechce do mateřského centra, je to proto, že by mnohem raději zůstala s Vámi doma. Navíc, myslím, že si ještě jen velmi obtížně může představit, kam že ji to vlastně vedete, vysvětlování „půjdeme do školičky, tam jsme dělaly to a to a moc se ti to líbilo…“ je pro dvouleté dítě příliš abstraktní. Dítě mnohem víc, než my dospělí, existuje v přítomném okamžiku. Vy si pamatujete, jaké to tam bylo minule, a VÍTE, kam pojedete, už když na to pomyslíte. Dvouleté dítě ale ne. Vývoj a zpřesňování paměťových obsahů, schopnost držet nějakou jasnou představu v paměti po určitou dobu, souvisí i s vývojem slovní zásoby, s množstvím zkušeností, které máme. Vy jste na světě o třicet let déle a každý den života získáváme nějaké zkušenosti. Vaše a její vnímání světa je přirozeně velmi odlišné.
Často je pro dospělé obtížné, natolik se na tak malé dítě naladit, aby pochopili, co jim dítě chce říci. Protože ale vyjadřovací schopnosti dítěte jsou ještě velmi nedokonalé a porozumění významům slov jen přibližně koresponduje s tím, jaký význam mají slova pro dospělé, myslím, že je odpovědnost za vzájemné porozumění nebo nedorozumění o něco více na straně dospělého.
Dítě sebou neplácne na zem jen tak, a ve dvou letech většinou ani se záměrem, něco si vymoci, z čehož jsou děti často podezírány. Prostě ho ten nepříjemný pocit „přemůže“ mnohem snadněji, než dospělého. Na rozdíl od dospělého, ještě neví, že to zas přejde, neumí si představit, že něco, co se mu líbilo, a právě to končí, se může zase zítra opakovat… to všechno se ještě teprve musí naučit.
Někdy se stává, že maminky, buďto v představě, že zaplnit dítěti čas nejrůznějšími aktivitami, je to nejlepší, co pro jeho vývoj mohou udělat nebo proto, že samy strádají nedostatkem různorodých aktivit, jsou-li s dítětem samy, dítě nejrůznějšími podněty doslova přehltí, a vlastně, ač to myslí dobře, ho nerespektují, dostatečně nevnímají jeho potřeby. Vnímat adekvátně potřeby dítěte, pomáhat mu zpracovat nejrůznější, i nepříjemné pocity, a zvolna ho učit s nimi zacházet, je velmi důležité pro zdravý rozvoj osobnosti dítěte.
Míra nakolik a jak dlouho přizpůsobovat míru aktivit dítěti je velmi individuální a různá je i míra v jaké je určité dítě ochotno přijímat aktivity, které mu nabízí někdo druhý.
To může být také ovlivněno celkovou atmosférou v rodině, ale i, např. zdravotním stavem dítěte. (Pokud bylo těhotenství a porod zcela v pořádku, pravděpodobně to je zbytečné, pokud se ale vyskytly nějaké potíže, mohlo by být dobré i, případně, po konzultaci s dětským lékařem, absolvovat neurologické vyšetření, někdy může být zvýšená impulsivita spojena s drobnou neurologickou poruchou ve smyslu LMD, informace najdete ve starších odpovědích na toto téma i na hl. straně v rubrice "škola".)
Někdy bývá toto období ve vývoji dítěte pro matku velmi náročné a je dobře, když má také nějaký čas sama pro sebe, který by mohla strávit podle svých představ. Může to být důležité pro její pocit pohody a rovnováhy, který pak opět pozitivně ovlivňuje i její kontakt s dítětem. Dítě by ovšem mělo v té době být s někým, koho má rádo.
Co se týká komunikace v cizím jazyce, myslím, že pokud se bude potřebovat domluvit s nějakým členem rodiny, kterého má ráda, je jí s ním dobře, a plně mu důvěřuje, a ví, že jinak, než cizím jazykem mluvit neumí, bude to ta nejlepší motivace. Obzvlášť, pokud se, např. Vaše švagrová bude ochotna naučit od dcerky na oplátku nějaké to české slovíčko.
Pokud nemá ráda, případně ji znejišťuje, když na ni hovoříte cizí řečí Vy, raději to zatím nedělejte.
Ale můžete zkusit, třeba při prohlížení leporela, nazývat obrázky, česky, a pak, třeba, říci, a víš, jak se tomu říká „v řeči, kterou mluví dědeček nebo teta…“? a pokud projeví zájem, řeknete i název v cizí řeči. Tedy, nehovořit s ní osobně, ale hovořit o něčem mimo Vás obou. Může se stát, že ji náhodně, některé z těch slov zvukově zaujme nebo pobaví a zapamatuje si ho, a bude-li na její dovednost později, když ji sama bude chtít uplatnit, někdo, koho má ráda, pozitivně reagovat, jste na dobré cestě. Ale rozhodně bych nespěchala, nedělala bych na ni nějaký nátlak. V celkovém ovzduší důvěry a pohody, se jakékoli nové poznatky přijímají snadněji, a dítě o ně má samo větší zájem.
Berte, prosím, můj dopis jako námět pro Vaše další úvahy, ne jako nějaké striktní doporučení.
Možná najdete náměty i ve starších odpovědích týkajících se „vzteku, vzdoru a tvrdohlavosti“ u dětí.
Podnětná a čtivá je také např. kniha Dr. Matějčka, Co, kdy a jak ve výchově dětí, vydaná v nakladatelství Portál.
Úspěšné domlouvání přeje
Mgr. Silvie Nedvědová