Otázka
Odpověď
Závislost syna na matce
4.11.2004 23:20:04 Lenka Novosadova, syn 3roky, dcera 5mesicu
Vazena pani magistro, nas syn zacal v zari chodit do skolky, ale uz od druheho dne tam chodit nechtel a rano plakal hned po probuzeni. Po tydnu se to zacalo zlepsovat, ale pak hned onemocnel a zustal tri tydny doma. Ted do skolky nechodi, protoze ma zvetsenou nosni mandli a pri kazdem nachlazeni jdeme pichat usi (jsme v poradi na jeji vytrhnuti).
Problematiku nastupu do skolky jsem si procetla z vasich drivejsich odpovedi, i rady na vztekani a odmlouvani jsem tam nasla, nemuzeme se ale s manzelem shodnout jak resit synovu citovou zavislost na me osobe. Zacalo to hned jak se dal trochu dohromady po nemoci (po te prvni co zacal chodit do skolky)- to jednu dobu chodil i doma stale kousek za mnou -kam jsem se hnula, ted uz staci, kdyz me vidi, nebo kontrolne zavola, kde jsem. Nemuzu ho ale nechat u babicky a jit si neco zaridit nebo s dcerou do poradny, prestoze driv tam byval naprosto v pohode i cely den a prestoze babicka bydli hned ve vedlejsim dome. Zacne fnukat, ze pujde se mnou, ze tam sam nebude atd. I kdyz jdeme k babicce jen na navstevu, zjistuje, jestli tam budeme s nim a jestli mu nekam neuteceme. Jediny, kdo s nim muze byt bez problemu je manzel, ale ten je pres den v praci. Nevim tedy, jestli mam pockat az ho to prejde a brat ho vsude s sebou nebo dat na manzela a nechat ho u babicky tak trochu "nasilim", ze si casem zvykne. Neni to nijak zavazny problem, ale u neho je evidentne nejtezsi moment, kdyz se ma ode me nebo manzela odloucit. Kdyz uz jsme pak pryc, je za chvilku vesely a vpohode. Se skolkou to bylo stejne: po prisernych rannich scenach byl v poledne, kdy jsem ho vyzvedavala vzdycky vesely a zpival si az do vecera.
Predem dekuji za radu.
Problematiku nastupu do skolky jsem si procetla z vasich drivejsich odpovedi, i rady na vztekani a odmlouvani jsem tam nasla, nemuzeme se ale s manzelem shodnout jak resit synovu citovou zavislost na me osobe. Zacalo to hned jak se dal trochu dohromady po nemoci (po te prvni co zacal chodit do skolky)- to jednu dobu chodil i doma stale kousek za mnou -kam jsem se hnula, ted uz staci, kdyz me vidi, nebo kontrolne zavola, kde jsem. Nemuzu ho ale nechat u babicky a jit si neco zaridit nebo s dcerou do poradny, prestoze driv tam byval naprosto v pohode i cely den a prestoze babicka bydli hned ve vedlejsim dome. Zacne fnukat, ze pujde se mnou, ze tam sam nebude atd. I kdyz jdeme k babicce jen na navstevu, zjistuje, jestli tam budeme s nim a jestli mu nekam neuteceme. Jediny, kdo s nim muze byt bez problemu je manzel, ale ten je pres den v praci. Nevim tedy, jestli mam pockat az ho to prejde a brat ho vsude s sebou nebo dat na manzela a nechat ho u babicky tak trochu "nasilim", ze si casem zvykne. Neni to nijak zavazny problem, ale u neho je evidentne nejtezsi moment, kdyz se ma ode me nebo manzela odloucit. Kdyz uz jsme pak pryc, je za chvilku vesely a vpohode. Se skolkou to bylo stejne: po prisernych rannich scenach byl v poledne, kdy jsem ho vyzvedavala vzdycky vesely a zpival si az do vecera.
Predem dekuji za radu.