Otázka
Odpověď
Chování dcery přítele
6.11.2004 11:01:32 Michaela Nová,1dcera 12let.
Dobrý den paní doktorko,
mám takový problém, na který bych potřebovala znát názor odborníka.Je mi 33let, jsem rozvedená a mám 12tiletou dceru.Od července žijeme v jedné společné domácnosti s mým přítelem a jeho devítiletou dcerou,kterou on vychovával od začátku její školní docházky sám.Máme totiž velký problém s jejím chováním, zřejmě jde o hyperaktivní dítě, které se nedokáže déle soustředit, trpí výbuchy hněvu,je trochu hysterická, drzá ,sprostá a lže.Doma takhle nemluvíme, panuje tady pohoda a klid.Má také velké problémy ve škole.Prospěch jsme ted už trochu vylepšili, ale chování, s tím má neustáé problémy.Ve škole se hádá s učitely, vždycky musí mít poslední slovo.Na druhou stranu dokáže být také hrozně milá a vstřícná.Oslovuje mě "mami", je z ní cítit, že mateřská láska jí schází.Ke své matce jezdí jednou za čtrnáct dní na víkendy, jinak na ni nemá čas a myslím si naprosto nezaujatě, že ani není schopna ji vychovávat a vést k naprosto běžným zásadám (např.po použití WC si jít vždy umýt ruce...atd).
Vždycky, když se vrátí z víkendu je jak utržená ze řetězu a pár dní trvá, než se zase dokáže trochu srovnat a vrátit se do normálního denního režimu.
Pak je tu další věc, vztahy mezi našimi dětmi: má dcera je o dva roky starší,je celkem klidné povahy a je také o mnoho více uzavřenější,takže když mezi nimi dojde ke konfliktu, malá vybuchne, ale za chvíli je po bouřce, a ona očekává, že se k ní velká bude chovat jako předtím, jenže ta si bohužel v sobě uchová, to jak ji malá nadávala, když se pohádali a není schopná se s ní poté třeba dva dny normálně bavit.
Myslím, že jsme na správné cestě, ale asi bych potřeboval poradit, co dál.Snažíme se jí dát pocit bezpečí v rodinném zázemí, které si myslím nikdy nepoznala.
Předem děkuji za Vaši odpověď.
Michaela Nová
Most
mám takový problém, na který bych potřebovala znát názor odborníka.Je mi 33let, jsem rozvedená a mám 12tiletou dceru.Od července žijeme v jedné společné domácnosti s mým přítelem a jeho devítiletou dcerou,kterou on vychovával od začátku její školní docházky sám.Máme totiž velký problém s jejím chováním, zřejmě jde o hyperaktivní dítě, které se nedokáže déle soustředit, trpí výbuchy hněvu,je trochu hysterická, drzá ,sprostá a lže.Doma takhle nemluvíme, panuje tady pohoda a klid.Má také velké problémy ve škole.Prospěch jsme ted už trochu vylepšili, ale chování, s tím má neustáé problémy.Ve škole se hádá s učitely, vždycky musí mít poslední slovo.Na druhou stranu dokáže být také hrozně milá a vstřícná.Oslovuje mě "mami", je z ní cítit, že mateřská láska jí schází.Ke své matce jezdí jednou za čtrnáct dní na víkendy, jinak na ni nemá čas a myslím si naprosto nezaujatě, že ani není schopna ji vychovávat a vést k naprosto běžným zásadám (např.po použití WC si jít vždy umýt ruce...atd).
Vždycky, když se vrátí z víkendu je jak utržená ze řetězu a pár dní trvá, než se zase dokáže trochu srovnat a vrátit se do normálního denního režimu.
Pak je tu další věc, vztahy mezi našimi dětmi: má dcera je o dva roky starší,je celkem klidné povahy a je také o mnoho více uzavřenější,takže když mezi nimi dojde ke konfliktu, malá vybuchne, ale za chvíli je po bouřce, a ona očekává, že se k ní velká bude chovat jako předtím, jenže ta si bohužel v sobě uchová, to jak ji malá nadávala, když se pohádali a není schopná se s ní poté třeba dva dny normálně bavit.
Myslím, že jsme na správné cestě, ale asi bych potřeboval poradit, co dál.Snažíme se jí dát pocit bezpečí v rodinném zázemí, které si myslím nikdy nepoznala.
Předem děkuji za Vaši odpověď.
Michaela Nová
Most